ŘEKLI 9. 9. "U VÁCLAVA" (3)

Marie Neudorflová (iniciativa „NE ZÁKLADNÁM“):

Název mého příspěvku je: Demokracie, která není.

Myslím, že všichni cítíme, že se lidé stávají alergičtí na slovo demokracie. Pravý instinkt jim napovídá, že politika, kterou máme, není demokratická, že se nezajímá o důležité potřeby nás všech, o kulturní, sociální a mravní úroveň národa, o jeho bezpečnost a budoucnost. Stali jsme se druhořadým státem politickou i sociální pozicí v Evropské unii. Stali jsme se kolonii ve vztahu k Německu, terčem mocenských hrátek a tlaků. Musíme nést hrozivé důsledky jejich problémů, na nichž nemáme nejmenší podíl. Tato situace je důsledkem jejich nedemokratismu, ba i dědictvím kolonialismu v mezinárodních vztazích, kde silnější státy vnímají slabší státy jako snadný terč jejich expansivních a zištných zájmů.

00011

Když naši velikáni zakládali demokratické Československo – T. G. Masaryk měl nejvíce ujasněné ideály a principy pro jeho stabilitu a demokracii, když v mezinárodní oblasti byl důležitý požadavek respektu velkých národů k malým, k jejich historii, kultuře, jejich pozitivnímu potenciálu neboť jiné přístupy přinášely destrukci a utrpení. Bylo důležité, že se Masarykovi v tomto smyslu podařilo přesvědčit amerického prezidenta a řadu dalších významných politiků. Nebylo jejich vinou, že vývoj šel tehdy jinudy v důsledku nedostatečného úsilí o rozvoj podmínek k demokracii u řady států, zvláště Německa, které bylo svou historií a politickou ideologií orientováno hlavně na expansi. Po desetiletí se netajilo svým pohrdáním menšími, zvláště slovanskými národy. Po pádu komunismu se nedemokratická expansivní asociální podstata západního neoliberalismu a nadnárodních korporací začala znovu rychle prosazovat a postupně ovlivňovala jak Evropskou unii, tak poměry v jednotlivých zemích, včetně naší. Podle nich demokratické instituce mají sloužit především k ochraně soukromých podnikatelů, korporativních zájmů, zájmů nadnárodních bez zřetele na sociální, kulturní a mravní úroveň občanů a národů. Ty jim jsou hlavně na obtíž. Politickou úroveň veřejnosti vnímají jako nebezpečnou pro svou moc. Proto jejich úsilí držet společnost atomizovanou, veřejnost politicky nevzdělanou, dezinformovanou a dezorientovanou. Proto přepisování historie a zdůrazňování nedůležitého. Chápání demokracie ve prospěch podnikatelských zájmů ignoruje duchovní, mravní a kulturní invence lidí, brání veřejnosti efektivně kontrolovat politickou moc. A toto nedemokratické neoliberalistické pojetí demokracie je nám vnucováno jako jediná možná forma demokracie. I politickým stranám chybí společný základ obhajoby potřeb úrovně a zájmu veřejnosti, národa, státu. Toto chápání demokracie, která demokracií není, nesmíme přijímat. Musíme usilovat o skutečnou demokracii, v níž jsou občané respektovanou a vlivnou součástí politického systému. Když se podíváme do moderní historie, úroveň evropských národů se vyvinula z tlaků zdola. Z konfliktů mezi mocnými a většinou lidí, z ideálů a odvahy osvícenců, humanistů a demokratů, kteří chápali pokrok ve velmi širokém, nejen materialistickém a technologickém smyslu. Osvícenci věřili, že každý člověk má právo vzděláním rozvíjet svůj pozitivní potenciál kulturní, odborný a mravní, a že lidé musí rozumět světu, ve kterém žijí a musí mít možnost efektivně ovlivňovat politiku ke svému prospěchu. Součástí byla také idea, že lidé musí sdílet určité humanitní ideály a principy. Že ne expanse silnějších národů na úkor slabších, ale smysluplná práce a spolupráce jsou cestou ke slušné úrovni lidí, ke spravedlnosti a ke stabilitě. Existence hluboce integrované komunity národa, státu, byla nezbytnou podmínkou pro komunikaci o společných problémech a jejich řešení ve prospěch většiny a obecného dobra. Národ byl cenným výdobytkem historického demokratizačního vývoje, vlastně podmínkou pro rozvoj demokracie. V současnosti neoliberálové a globalisté záměrně integritu národů narušují. Když naši velikáni, jako Palacký, Havlíček, Masaryk, Beneš, Štefánik vědomě rozvíjeli kulturní vzdělaneckou a politickou úroveň českého a slovenského národa, probouzeli v lidech sebeúctu, sebedůvěru ve své pozitivní schopnosti. Rozvíjení úrovně obou národů od 19. století je historický unikát, tedy inspirace a poučení, k jehož hodnotám a metodám, dnes tak ponižovaným, bychom se měli vědomě vracet. Centrem byly nejen humanitní a demokratické ideály, důraz na znalosti a poučení z historie, ale i silná víra v rovnocennost malých národů s velkými, v jejich schopnosti přispívat vlastní prací ke své úrovni a tím i úrovni civilizace. Celý proces probíhal navzdory odmítání a mocenským vrstvám, jejich sobeckými zájmy. Vlastenecky orientovaná inteligence se svým tvořivým a pozitivním vztahem k vlastnímu národu a její účast v tomto procesu byly rozhodující. Humanitní a demokratické ideály jako součást rozvoje národa jsou stále aktuální. Ty se neobejdou bez respektu pro jednotlivce a národy, jako duchovní, kulturní, mravní, historické a sociální entity. Realistický idealismus, věrnost humanitním ideálům, podložené znalostmi přinášely postupně téměř zázračné výsledky, včetně demokratického Československa s vysokou kulturou a sociálním cítěním. Nebylo jeho vinou, že Evropa nečelila v počátcích německé brutální expansi. Dědictví humanitních a demokratických ideálů, které nás úspěšně pozvedaly k minulosti je pro nás závazné pro přítomnost i pro budoucnost. Spolehlivější pouta a pokoru pro důstojnou existenci nemáme. Je třeba ho bránit slovem, skutky i železem!

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473