OMYLY KOMUNISTY ZDEŇKA A PODVÁDĚNÉ ČLENSTVO

S těžkým srdcem jsem se rozhodl reagovat na článek „Politika a emoce aneb Lidé v ulicích“ v Haló novinách 23 3. 2012 podepsaný Zdeněk KLANICA, bývalý místopředseda ÚV KSČM.

S těžkým srdcem, protože soudruha Zdeňka Klanici si vážím, stejně jako si ho váží mnoho slušných a poctivých komunistů v okrese Česká Lípa. Považuji to však za potřebné, abych ukázal, jak velmi inteligentní člověk v důsledku omezení působených věkem, zdravotním stavem a současně jednostrannými či zkreslenými informacemi může dojít k názorům a poznání, které jsou v rozporu s realitou a podle mého názoru i s potřebami pokrokového komunistického hnutí. Přitom současně může být přesvědčen o své vlastní komunistické poctivosti a úsilí o aktivní přístup k vývoji strany i společnosti.

V časech, kdy Zdeněk Klanica byl místopředsedou ÚV KSČM, byla situace v KSČM zcela jiná. Proto musím považovat uvedení funkce z poměrně dávných časů krátké historie KSČM u tohoto člověka za zavádějící. V dnešních poměrech by místopředsedou KSČM rozhodně nebyl. Od těch časů poctiví a skuteční komunisté ve vedení KSČM, až na vzácné výjimky postupně zmizeli

Ovšem protože je to na stránkách Haló novin, nedivím se tomu. Jsem dosti nepořádným čtenářem Haló novin, kterých informační hodnota je velmi nízká, které jsou jednosměrnou hlásnou troubou současného vedení KSČM s pečlivě vybíraným až cenzurovaným obsahem. Článek komunisty, kterého jsem si vždy velmi vážil, jsem si ovšem pozorně přečetl. Autor správně vnímá rozhořčení lidí, nepokoje na ulicích a náměstích a to, že v čele těchto nepokojů a emotivních projevů nestojí žádná politická strana, včetně KSČM ani odbory. KSČM dřímající a ČSSD přizvukující je dnes neschopná chopit se revolučních nálad lidí a ujmout se organizátorské práce a jakékoli iniciativy. Čas, po který se na takové situace měla aktivně připravovat, pod vedením svých vůdců (uspávačů a zaříkávačů) strávila přepočítáváním ubývajícího členstva či jinými zbytečnostmi nebo prostě nedělala nic.. Dnes je zcela bezradná a schopná podobně jak ČSSD v „hospodském“ stylu nadávat, jak to ti nahoře mrší, ale nic víc.

Z článku je pro mě zřejmé, že autor nevidí věci takové, jaké jsou a jistě to má své příčiny.

Konkrétně píše: „Malé děti jsou největší nepřátelé komunistů, protože je k tomu vede výchova ve škole.“

Nesouhlasím. Viděl jsem zatím jen jeden případ – v televizi – kde se malé děti nepřátelsky vyjadřovaly. S výjimkou roku 1990 jezdím každý rok na dětské tábory. Zde se potkávám každoročně s několika desítkami dětí ve věku od šesti do patnácti let. Na táboře jsou se mnou pravidelně další dva komunisté – vedoucími oddílů, kuchařka je komunistka. Všichni to vědí, rodiče to vědí. Za celá léta jsem se nesetkal s žádným problémem, ba právě naopak. Rodiče se ujišťují, zda jsem ještě vedoucím, zda já a další budeme na táboře, protože je to pro ně jistota dobrého tábora. Stejně tak některé z dětí, pokud mají základní předpoklady k práci s dětmi, když odrostou základní škole, pokračují jako praktikanti, později vedoucí, letos i jeden jako vyučený kuchař. Takže nesuďme podle jedné do prolhané televize vybrané školy, nehledě na to, že děti neformuje pouze škola (ta stále méně), ale rodina, příbuzní, kamarádi a všichni, kdo s nimi přicházejí do kontaktu.

Cituji dále z článku: „Jeden z nejschopnějších českých politiků, Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD, říká v rozhovoru pro Právo 17. března, že KSČM má změnit název. Všichni to víme, jinak totiž nebudeme moci pomáhat těm, kteří to potřebují, a rozdrobená levice bude po volbách bez šancí. Musíme věcně analyzovat a jako komunisté jít do voleb s celou levicí. Ale pokud i se změněným názvem bude strana nebezpečná, začnou o nás tvrdit, že to jsou ti, co převlékli kabát, postkomunisté.“

Upřímně řečeno tomuto odstavci příliš nerozumím. Nepovažuji B. Sobotku za zvlášť schopného, i když mezi slepými je jednooký králem. Také není prvním sociálním demokratem, kdo radí KSČM, že má změnit název. Píše-li autor v předcházející části o emocích, měl by si uvědomit, že po změně názvu KSČM by emoce přispěly s jinými faktory ke konci této strany. Termín „levice“, rozdrobená nebo jiná je, jak už jsem víckrát říkal, pojmem matoucím a scestným. Jaká je ČSSD levice? Už několikrát byla ve vládě, aby nevyřešila nic, jako současná vládnoucí banda! Je to strana pracující pro zlodějský kapitalistický systém stejně jako jiné, která nemá žádné řešení, jako ho nemají jiné strany včetně KSČM (nebo ta to tají?). Poslední věta snad neznamená, že se změněným názvem by měla ještě strana přestat být nebezpečná? V současné době nebezpečná není. Proto také rozhodně nehrozí její zákaz. Současná KSČM (měřeno vedením) tomuto režimu zcela vyhovuje.

„Máme dobré vedení strany…“

Nemáme, Zdeňku Klanico. Máme stále horší.

„Problémy jsou na okresech. Přitom v čele okresních organizací jsou ti nejlepší, nej…, nej…“

V čele okresních organizací nejsou ti nejlepší, resp. v řadě případů ti nejlepší byli odstraněni, aby mohli být nahrazeni hloupějšími, ale o to poslušnějšími. Po zkušenostech z okresu Česká Lípa mohu říci, že jsme průběžně získávali do OV KSČM mladé, jak se domníváš, že bychom měli. Někteří (bez morálních zábran) toho využili k vlastnímu prospěchu, jiní znechucení odešli. Proto narostl v OV počet důchodců, kteří se ještě na stará kolena budou strkat o to, komu se podaří přilepšit si k důchodu ze stranických peněz.

Poslední citát: „Více než dvacet let soustředěné, důsledné a chytré propagandy spojilo „komunismus“ s negativními emocemi.“

Není to pravda. Říká se sice, že stokrát opakovaná lež, … ale také platí „zákon akce a reakce“. Říká se, že KSČM rostou preference. Preferencím nevěřím, ale kdyby to tak bylo? Důvodem by jistě nebyla skvělá práce funkcionářů KSČM, kteří ji vedou na cestě zániku a pravděpodobné fúze chatrných zbytků s ČSSD. Důvodem jsou vzpomínky na doby minulé, jejichž nositelé nejsou jen dožívající stařečkové a stařenky, ale také lidé středního i mladšího věku. Slova „za komunistů bylo lépe“ nebo „tohle by se za komunistů nestalo“ nevyslovují jen důchodci sypající ptáčkům v parku, ale lidé v produktivním věku.

Nedávno jsem navštívil pracovní úřad kvůli jistým formalitám člena Sdružení zdravotně postižených a než jsem se propracoval k dotyčné úřednici, strávil jsem tam asi hodinu. Padlo tam mnoho slov o tom, jaký ten nebo onen má problém, který by před rokem 1989 neměl, dokonce i od takových, od kterých byste to asi nečekali. Přišel tam jistý podnikatel kolem 30 let, který zřejmě jen s vypětím všech sil drží svou firmu „nad vodou“. Nejdříve zanadával, že musel právě zaplatit nějakou tisícovku, aby mu chodily na počítač nabídky práce. Na to mu jiný znalý řekl, že to jsou zbytečně vyhozené peníze, a že to už má za sebou. Pak se rozhovořili o jiných problémech, které třicátník zakončil slovy, že „všude je tak příšerný bordel, nikdo nic nevyřeší, s ničím nepomůže, a že za komunistů tohle nebylo. Všichni kdo chtěli dělat, měli práci, měli kde bydlet a byli v podstatě bez starostí!“

Pokrok nezastavíš a pokrokové myšlenky, komunistické myšlenky žijí a šíří se. Jen kdyby tu byla politická strana nebo hnutí, která by dokázala to uchopit. KSČM taková není a není vedena, aby takovou byla.

Dokazuje to pomýlený článek velmi inteligentního přesvědčeného komunisty. A což teprve ti méně inteligentní a slepě důvěřiví? Nemají žádné informace. Nevědí, jaké jsou závěry okresní konference, které se navíc ještě nedodržují, nevědí nic o paskvilu zvaném krajská konference. Nevědí, že 23. 3. 2012 zasedal ÚV a o čem jednal. Nevěděl bych to také, kdyby mi náhodný návštěvník budovy ÚV nepřinesl stanovisko a usnesení, které se tam někde válely po chodbě. Nevědí, že v KSČM se dnes už hraje bez členské základny a hraje se už jen o posty stranických bossů a funkce, zejména o ty, ze kterých něco kápne. Na jednu stranu je milosrdným, že komunisté o těchto svinstvech nic nevědí.

Nevím, jaké tresty by si zasloužili ti, kteří vedou ke zničení stranu s pokrokovými myšlenkami, kterým řady poctivých přesvědčených a obětavých předchůdců obětovali všechno i vlastní životy. Takové tresty, které by si zasloužili (např. lynčování, apod.), v tomto případě patří už bohužel historii „výkonu práva útrpného“.

Zahození ideálů, zneužití členstva k vlastnímu majetkovému prospěchu, to je dnes ideologie panstva v KSČM,

A to je největší zklamání všech dosud žijících komunistů, se kterým se nelze jen mlčky vyrovnat!

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473