DOTUJME NEJVĚTŠÍ ZLOČINCE A HŘÍŠNÍKY

Vatikán se zřejmě podílel na porobení Československa

Vatikán dával najevo svojí bezmeznou nenávist vůči Čechům od dob, kdy husité halasně požadovali dalekosáhlou reformu církve. Jan Hus byl upálen za „kacířské myšlenky“ a český národ byl opět dlouhá staletí pevně spojen s papežstvím. Toto odvěké nepřátelství Vatikánu vůči Čechům se projevilo i na tom, že Vatikán pomohl rozbít Československo roku 1938.

Edvard Beneš se na sklonku První světové války snažil urovnat a zároveň navázat nové vztahy s Vatikánem. Nové diplomatické styky byly obnoveny po světové válce. Československá republika, která byla mladá, silná a plně demokratická, chtěla navázat srdečné vztahy s Vatikánem. Katolická církev toto volání nevyslyšela. Místo toho, aby s Československem navázala srdečné diplomatické vztahy, začala mladičké Československé republice diktovat jeden požadavek za druhým. Katolická církev začala útočit na češství a národní hrdost skrze své nesplnitelné a ponižující požadavky. Například roku 1925 začala Československá republika připravovat národní oslavu, českého hrdiny, Jana Husa. Vatikán požadoval zrušit tyto oslavy, protože i nadále byl Jan Hus pro katolicismus nepřítelem. Vatikán tyto oslavy bral, jako urážku Vatikánu.
Když československá vláda nevyhověla jeho požadavkům, Vatikán přikázal českým a potažmo i slovenským katolíkům zahájit protestní kampaň. Čeští a slovenští katolíci uposlechli rozkaz, vydaný Vatikánem. Katolické tisky psaly články proti československé vládě a proti českému hrdinovi Husovi. Tato kampaň, vedená proti československé vládě Vatikánem, záhy získala na důležitosti jak politické, tak i celospolečenské. Naštěstí Vatikán prohrál. Československá vláda navzdory Vatikánu uskutečnila oslavy Jana Husa. Vatikán tuto porážku neuznal a nařídil papežskému nunciovi v Praze, aby opustil československé hlavní město. Stalo se tak roku 1925. Téhož roku byly přerušeny diplomatické vztahy mezi Československem a Vatikánem.
I přes to, že Vatikán v této době cítil velikou nenávist vůči Československu, československá vláda se snažila o narovnání diplomatických vztahů. Mladičká Československá republika odpustila katolické církvi spojení s Habsburky a jejich třísetletou porobu národa českého. Vatikán i přes fakt, že československá vláda stála o přátelství, podnikal pomocí českých a slovenských katolíků agitační činnost proti československé vládě.
Československo, které se právem obávalo hrozby nacistického Německa, požadovalo těsnější spolupráci se Sovětským svazem, který zaručoval určitou bezpečnost. Tuto spolupráci odmítal jak církevní stát, tak i českoslovenští katolíci. Vatikán i s pomocí československých katolíků obvinil Československou republiku, že „je v Evropě agentem bolševismu“.
Vatikán, který nikdy nebyl apolitický, vyvíjel na československou vládu silný politický tlak, aby odstoupila od spojenectví se Sovětským svazem. De facto Vatikán začal agresivně vydírat československou vládu. Vyhrožoval tím stylem, že pokud Československo neodstoupí od spojenectví se Sovětským svazem, tak bude podporovat katolické Slováky, ze kterých se tenkrát stávali separatisté. Vatikán podporoval separatistické hnutí Slováků, které razantně požadovalo samostatný Slovenský stát, kde bude společnost jednotně vystavená na katolických principech.
Vatikán si časem začal uvědomovat, že nikdy nebude mít Československo pod svojí politickou mocí. A tak začal pracovat na rozbití Československa i s pomocí francouzské katolické autority, které v této zemi, na příkaz Vatikánu pracovali na mezinárodním autoritářství po celé Evropě. Jejich konečným cílem byla společnost, striktně dodržující katolické principy a antibolševismus.
Vatikán nejenže spolupracoval s francouzskými ortodoxními katolíky, kteří měli silné zastoupení v tamní vládě, ale i s jejich rakouskými a polskými „kolegy“. V konečném důsledku i s Adolfem Hitlerem. Tito všichni usilovali o rozbití mladičkého Československa, které ekonomicky dobře vedlo. Roku 1935 agresivně Vatikán opět vystoupil proti Československu. Tohoto roku Vatikán a francouzští katolíci, kteří byli zastoupeni ve francouzské vládě, rozpoutali na území Československa mohutnou demonstraci proti naší vládě. Toto byla otevřená agrese Vatikánu vůči Československu a jeho obyvatelům, kteří uznávali Jana Husa.
Nutno říci, že sociální demokraté společně s komunisty chránili svobodu československých občanů před ortodoxními katolíky. To komunisté a část sociálních demokratů bojovali proti slovenským katolickým separatistům. Vatikán si začal uvědomovat, že těsnější spolupráce s katolickým knězem Andrejem Hlinkou, který halasně požadoval autonomii Slovenska, nemusí být špatná. Ovšem Andrej Hlinka požadoval jen autonomii Slovenska, nikoliv odtržení Slovenska od republiky, tak jak si přál Vatikán. Vatikán byl rozhodnutý zničit Československo za každou cenu. Stůj co stůj.
Po Hlinkově smrti roku 1938 se do popředí dostal Jozef Tiso, který stanul v čele Hlinkovy slovenské ľudové strany. Vatikán si uvědomil, že Jozef Tiso je muž, který už tak dost okleštěné Československo ještě více zdecimuje. Vatikán rychle uznal jeho služby a Tiso se stal monsignorem. Jozef Tiso jako premiér ihned požadoval nezávislost. Přesně tak, jak to požadoval Vatikán a Hitler.
Jozef Tiso udržoval těsné vztahy s Třetí říší a s Vatikánem. Neustále jezdil na jednání s Hitlerem a s Ribentropem. Nový papež Pius XII byl ochoten spolupracovat s Třetí říší a s Hitlerem. Ribentrop, Hitler a Tiso jednali s novým papežem. Vatikán byl s největší pravděpodobností ochotný naplno spolupracovat s Německem. (A také to brzy dokázal, viz foto – pozn. RSP)

Pozn. a foto z archivu RSP: Názorné postoje činitelů církve římsko-katolické – matky většiny zločinů a hříchů.

Catholic Naci

catolic salute

Jestliže se dnes hovoří o projednávání zdanění církevních restitucí, je to zcela absurdní. Vzpomeňte si na jakoukoliv pohádku, ve které se vyskytují loupežníci s naloupenými poklady. A teď si představte, že by se příslušný pán král rozhodl naloupené poklady loupežníkům ponechat a jen jim je zdanit zcela nepatrnou směšnou část lupu. Pěkná blbost, že?


Pokud dnes například lidovci odmítají přiznat vinu negativní činnosti katolické církve za Druhé světové války, tak je to od nich velmi pokrytecké. Katolická církev nejenže nese vinu za to, že po celou dobu holokaustu, prováděném Třetí říší, nikterak proti tomuto masovému vyvražďování demonstrativně nevystoupila, ale nese též část viny za rozbití Československa. Toto by si měli uvědomit lidovci, než budou na jednoho nejmenovaného poslance křičet „hanba“. Pokřik „hanba“ by měl v prvním případě směřovat na lidovce, kteří asi nevědomky obhajují činy katolické církve.
Na druhou stranu nesmíme opomenout fakt, že mnoho poctivých křesťanů, kteří se řídili svým svědomím, byli pronásledováni fašisty a nacisty.

Petr Cvalín

Na doplnění několik historicky aktuálních dat:

13. 3. 1939 prezident Hácha z vlastního rozhodnutí ohlašuje svou návštěvu Hitlerovi a přijíždí vlakem před. 23 hodinou do Berlína. Vítá ho ministr Ribbentrop a Háchova dcera dostane od něj kytici.

14. 3. 1939. Prezident Hácha se dostává do Hitlerovy pracovny v 01.15 hodin a oznamuje führerovi, že předá zbytek českých zemí pod ochranu Říše. Ještě dříve než Slovensko vyhlásilo samostatnost. V průběhu téhož dne Slovensko vyhlašuje samostatnost. Samostatnost vyhlašuje i Zakarpatská Ukrajina.

15. 3. 1939 prezident Hácha podepisuje dohodu o začlenění zbytku českých zemí pod názvem Protektorát Čecha a Morava do Německé říše.

16. 3. 1939 Hitler přijímá žádost Slováků o přijetí pod ochranu, ale žádnou dohodu s nimi neuzavírá.

17. 3. 1939 Hitler oznamuje světu vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Maďarská vojska vstoupila do Zakarpatské Ukrajiny a Maďarsko ohlásilo připojení tohoto území k Maďarsku.

18. 3. 1939 maďarská vojska vstoupila do města Chust – hlavního města Zakarpatské Ukrajiny.

20. 3. 1939 americká vláda na protest proti rozdělení Československa odvolala svého velvyslance z Berlína.

23. 9. 1939 Litva podepsala dohodu, podle které Memel postoupila Německu s kompenzací poskytnutí volné zóny pro Litevce v jejich vlastním přístavu. Bezprostředně poté je podepsána „smlouva o ochraně“ mezi Berlínem a Bratislavou. Smlouvu podepsali v Berlíně Ribbentrop a slovenský ministr Tuka.

… tolik dějepisné opáčko, milé děti!

-RSP-

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473