MATENÍ LIDÍ NEJEN U NÁS

Armáda impotentů

Alexandr Chramčichin

http://vpk-news.ru/articles/35206

Miliony ruských občanů nejenže věří v možnost vtržení NATO do Ruska, ale očekávají ho v nejbližší době. Televize a média popisují scénáře agrese. V podstatě jde o reportáže z jiné planety. K realitě nemají nejmenší vztah. O NATO je však známo dostatečně mnoho, aby byli Rusové přesvědčení: možnost agrese ze strany NATO je rovná absolutní nule.
O agresi však hovoří jak ruská média, tak propagandisté NATO, přestože jejich cíle jsou opačné.
Spotřebitelé informací se nezamýšlejí nad tím, že pokud by bylo na západní propagandě alespoň zblo pravdy, nebylo by ruského Krymu, nezávislé Abcházie, Jižní Osetije, osvobozené Sýrie a trvalé základny ruského letectva tamtéž. Bohužel nyní mnozí věří i pochybným informacím mnohem více než evidentním faktům. Někdy se však hlasy realistů prosadí. V březnu 2014 napsala polská „Rzeczpospolita“ v souvislosti s Krymem: „Díky Putinovi za další upozornění, že současné NATO není ani papírový tygr, ale pouhá mýdlová bublina.“ V roce 2016 vydal známý holandský vojenský analytik Martin van Kreveld knihu s názvem „Pussycats“ (Kočičky). Tímto výrazem charakterizoval vojáky armád NATO. Svůj výzkum zaměřil na degradaci bojeschopnosti armád NATO. Podobná sdělení národům však na štěstí rychle utonou v bažině kamufláže buržoazních médií
Je potřeba připomenout, že současné NATO, ve kterém je již 28 členských států se nedá srovnat se stejnou organizací, která zde byla do roku 1991, kdy jich bylo pouze 16. 
Ani s velkými počty zbraní a bojové techniky není NATO schopno vést klasickou konvenční válku. I když se to zdá být podivné, není to pro charakteristiku armád NATO to rozhodující. Rozhodující je, že armády jsou sestaveny z občanů západních společností s poměrně vysokou životní úrovní, ale s narušenou morálkou, které činí agresí nemožnou. 

Příčiny:

1. Dvěma světovými válkami byla narušena psychika všech evropských národů.

2. Poměrně vysoká životní úroveň a pokles porodnosti.

3. Rozpad Varšavské smlouvy a naprostý pocit bezpečí většiny občanů.

4. Levicově liberální ideologie, která jakoby prosazuje úplnou svobodu, se v současné společnosti proměnila v absolutní dogma. Touto cestou by mělo jít celé lidstvo. To je: ideologie absolutní svobody se stala totalitární a to i přes svou lživost a rozpornost.

Západní imperialismus se rozhodl, že ve jménu této tak zvané svobody může popírat mezinárodní právo. Existuje mnoho příkladů, nejvýznamnějším je Kosovo. Odtržení části suverénního státu násilnou agresí je nejvýznamnějším precedentem, i kdyby ji Západ tvrdohlavě popíral.

Popírání mezinárodního práva je podmíněno dvěma zásadními podmínkami:

1. Absolutní rovnost všech před zákonem a jeho striktní plnění je považováno za základ západního systému a má být jedním z jeho nejpřitažlivějších principů.

Tento princip však přestal být dodržován.

2. Západ sám opakovaně porušoval a porušuje mezinárodní právo. Situace dospěla tak daleko, že dodržování práva vyžaduje pouze na státech, které nejsou členy NATO a EU. Demonstruje tak pokrytectví a dvojí standardy.

Dobrovolné fyzické a psychologické odzbrojení NATO přivedlo k tomu, že se rychle začal zmenšovat počet zemí, kterým by bylo možné vnutit „jedině správnou buržoazní ideologií“ vojenskou silou. Pokud se podařilo s velkým úsilím vyvraždit libyjské elity a srovnat Libyi se zemí, tak v Sýrii se to přes vyvíjení dlouhotrvajícího vojenského tlaku nepodařilo. Imperialistické ideologické centrály se proto vrhly na informační zbraně. Tato kampaň se v posledním období stala hysterickou. Zvláště se to projevuje v hodnoceních připojení Krymu k Rusku a války Ukrajiny proti Rusům v Donbasu. Ukázalo se, že deklarována „svoboda“ a „lidská práva“ jsou pouze mýty, využívané ke klamání lidu. V souvislosti s válkami na Ukrajině a v Sýrii západní imperialismus demonstruje svou hloupost sumarizovanou se zbabělostí a pokrytectvím.

Požitkáři s epoletami
Levicově liberální ideologie se svou (předstíranou) tolerantností úspěšně odzbrojila své občany z psychologického hlediska. Hrdinství a sebeobětování, bez nichž není možné jít do boje, nejsou nyní na Západě v módě a jsou dokonce považovány za hanebnost. 

Malí kluci si již nehrají na vojáky, ale oblékají si dívčí šaty. O tom píše van Kreveld v knize „Pussycat“. Je to ovšem volání žíznivého v poušti. Všichni velitelé v armádách NATO sice chtějí splnit stanovené bojové úkoly, ale bez ztrát. Pokud dojdou k závěru, že se ztrátám nevyhnou, vydají povel k ústupu. Je to humanismus nebo degradace ozbrojených sil? 

Z pohledu levicových liberálů je armáda neužitečný parazit. Není tomu tak všude, ale v celé EU mají ozbrojené síly tento charakter. Pohlcují obrovské prostředky, ale neplní (a nikdy nebudou, naštěstí pro Rusko a ČLR) plnit své silové funkce.
Spojené státy se po porážce ve Vietnamu rozhodly zrušit vojenskou základní službu a zavést profesionální armádu. Od té doby ve všech konfliktech, které rozpoutaly, prohrály. Co může udělat Trump? Zatím můžeme pozorovat pouze jeho první kroky, ale některé věci jsou již nyní zřejmé. 

1. Zatím Trumpova administrativa hovoří o tom, že omezí zahraniční pomoc poskytovanou prostřednictvím agentur, řízených ministerstvem zahraničí a soustředí se na rozvoj domácího průmyslu a zvyšování počtu pracovních míst. Zatím veřejně nehovoří o podpoře ozbrojených sil, přestože v rozpočtu na rok 2018 se předpokládá zvýšení o 54 miliard USD.
 2. Je naivní se domnívat, že by Trump sám mohl řešit nějaké sociálně ekonomické problémy. Jako miliardář a byznysmen by však mohl i sám přijít na to, že financování Aliance NATO nepřináší Spojeným státům předpokládaný přínos. Výdaje USA na financování NATO jsou trojnásobně vyšší, než u evropských členských států dohromady. Při tom HDP EU je vyšší než USA. Zatím požádal Evropské členské státy Aliance, aby zvýšily své výdaje na dohodnutá 2%.

Pokud by státy EU chtěly splnit dohody o financování Aliance 2% svých HDP, musely by měnit ekonomiku a hlavně mentalitu svých občanů. Bylo by to velmi složité a snad i nemožné. Evropské obyvatelstvo si zvyklo na to, že USA zajistí všechno a že mu vlastně žádné nebezpečí nehrozí.
Stávající evropské liberální vlády nejsou schopny takovou změnu prosadit. Ekonomika EU má zanedbatelné přírůstky. Sociální zabezpečení má absolutní prioritu před výdaji na zbrojení.

Nikdo není schopen vyřešit katastrofální příliv běženců.
Navíc sociální zabezpečení je prioritou i uvnitř ozbrojených sil. V zemích s vysokou životní úrovni, spotřební a pacifickou mentalitou je problém dostat lidí do armády i v míru. To se daří pouze pomocí vysokých platů a uzákoněných výhod. 

Výdaje na ozbrojené síly z vojenských rozpočtů NATO tak spíše projdou, slušně řečeno „toaletami“. Na nové zbraně a bojovou techniku nezbude téměř nic. Při tom vysoký žold nezaručuje ochotu nasazovat život ve válce. Zdá se, že je tomu právě naopak.

Jaké problémy čekají Trumpa?
Lze očekávat, že se Trump bude snažit donutit své spojence v NATO, aby zvýšili výdaje na Alianci.

Bude to však mít praktický efekt? Větší část půjde na udržování živé síly. Zvýší se stavy zbraní a bojové techniky? Pokud na příklad Dánsko zakoupí místo 27, 30 stihačů F – 35, neznamená to vlastně nic. Zlomit evropskou mentalitu z pacifismu na militantní patriotismus se nepodaří ani za 4 nebo 8 let Trumpova prezidentství. Pokud by navíc došlo k uvolnění napětí mezi Ruskem a USA, nemělo by cenu vůbec o tom přemýšlet. Americkému prezidentovi nezbude nic jiného, než předstírat, že ho uspokojují postoje a gesta Bruselu, anebo začít ignorovat NATO. K tomu ho nemusí ani rozpouštět.
V tomto případě by se na pořad dne opět dostala otázka evropské armády. K tomu by se ale musela EU přeměnit v jediný stát. Zdá se, že tento krok je nemožný. Proces sjednocení by trval desítky let. Sjednotit Evropu proti Rusku se pokoušel již Hitler. Víme, jak to skončilo.

Rusko se tedy nemusí vážně obávat, že se Trumpoví podaří přeměnit NATO z mýdlové bubliny alespoň v papírového tygra.

Lze očekávat, že propast mezi bojovými potenciály USA a evropských států se ještě prohloubí.
Pro Rusko by bylo dobré, kdyby došlo i k politickému odcizení mezi USA a EU. Takový vývoj by Rusko uspokojoval nikoli proto, že by se snížily hrozby ze strany NATO, protože ty již desetiletí neexistují, ale proto, že by s Aliancí bylo možné hovořit z pozice reálné politiky, tedy síly a nikoli na základě ideologických dogmat, které dovedly obě strany do stávající situace. Takový vývoj by uspokojoval Rusko. Ale co EU a co světový imperialismus?
Je pochopitelné, že dobré vztahy Ruska s USA se nemohou stát hlavním cílem. 
S Trumpem musí Rusko mluvit jeho jazykem, řečí pragmatismu a národních zájmů.

Trump již hovořil o možnosti uzavřít s Ruskem dobrou dohodu. Měl na mysli novou smlouvu a snížení počtu strategických nukleárních zbraní, za co by se chtěl Rusku odměnit zrušením sankcí. Otázkou je, zda bude chtít Putin vyhandlovat sankce za ruskou národní bezpečnost. 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473