AFÉRA NAGYOVÁ - NEČAS

Nejrůznějších propadů politických i kriminálních jsme si za poslední čtvrtstoletí užili více než dost. Přitom bylo těžké rozlišit, zda na nich mají větší podíl strany pravicové či jedna levicová.

Skoro všechny zločiny měly společné to, že v jejich pozadí stály motivy majetkové – byly to snahy na úkor společnosti se nezřízeným způsobem obohatit. Zpravidla nešlo o malé věci – drobnou kriminalitu, běžnou za minulého režimu. Vždy se jednalo o miliony a miliardy. Nutno přiznat, že šlo o kauzy tak spletité a rozsáhlé, že příslušné složky státního aparátu někdy nebyly schopny jejich podstatu prozkoumat a vyšetřit. Končilo to po čase zjištěním, že skutek se sice stal, ale není možné prokázat. Takové věci bylo nezbytné zastavit, nebo je donekonečna dále vyšetřovat, až skončily zásahem prezidentské amnestie. Některé přišly před soud, ale opět se vyskytovaly nekonečné překážky, advokáti předkládali nové a nové návrhy, prováděly se další a další znalecké posudky, takže po letech už výsledky takových procesů nikdo nebyl schopen sledovat. Když se náhodou podařilo někoho z obžalovaných odsoudit, nebylo vyloučeno, že mu justice ponechá dost času, aby mohl uprchnout do ciziny. Kdo z těchto odsouzených už do trestu byl dodán, měl spoustu možností, jak dosáhnout podmínečného propuštění. Nějaká motorkářská organizace se našla, aby vzala za takovou osobu záruku. V jiných případech se vsadilo na zdravotní problémy a výkon trestu byl přerušován. Nyní máme před sebou nejzajímavější případ.

„KAFKÁRNA“ Josefa Mlejnka juniora

Kauza Nagyová – Nečas hned tak neskončí. Svědčí o tom např. názor politologa Josefa Mlejnka jr. V Lidových novinách pod nadpisem „I Kafka by se divil“ (21. 6. 2016). Také my, několik lidí na Chrudimsku, kteří jsme zaslali v této věci petici ústředním úřadům, se divíme. Mlejnek si myslí, že nyní, po novém osvobození Nagyové a spol. utrpěl obraz Šlachty a Ištvána „další trhlinu. Je Šlachta padouch nebo hrdina?“ Je Nagyová panovačná „carevna“ nebo oběť mocných her v pozadí? Vrcholným bodem je pak Mlajnkova otázka: „Doplatila (Nagyová) na to, že se u nás začalo měřit všem stejně, nebo si ji spravedlnost tak nějak exkluzivně „vyhlédla“? Mlejnek je na rozpacích, čert prý, aby se v tom vyznal. Dovolil bych si dát politologovi malou radu: V právu obecně platí, že nejdříve musí být provedeno skutkové zjištění – tedy vyšetření, co se vlastně stalo a pak teprve následuje právní posouzení. Z článku je zřejmé, že faktické zjištění - co se stalo, mu chybí. Jen velmi stručně:

1) Tři poslanci ODS odmítli poslušnost své straně – začalo vyjednávání a za to, že se vzdali svých mandátů, jim byly dána „trafiky“ ve státních firmách. O tom není pochyb, to je fakt. Účelově to „vyřešil“ Nejvyšší soud.

2) Nagyová sice byla lepší sekretářkou Nečase, ale neměla žádné kompetence úkolovat vojenskou zpravodajskou službu. Přesto to učinila a nechala sledovat (či chránit?) manželku Petra Nečase a dva zaměstnance úřadu vlády. Neví se, že by Radce Nečasové nějaké nebezpečí hrozilo. Nečas nejdříve vědomost o tom popřel a pak začal před soudem tvrdit, že to nařídil on sám z titulu své funkce. Jak mu věřit, když 8 let lhal o svém vztahu k Nagyové? Důvěřuje mu jen soudkyně Králová v Praze.

3) Nagyová ve zbytečně vysoké funkci „vrchní ředitelky Nečasova kabinetu“ brala přemrštěné stotisícové odměny a pak si ještě dále přilepšovala braním úplatků. Navázala kontakty s desítkami bohatých a mocných lidí a poskytovala jim slyšení u premiéra a brala od nich různé rady a drahé „dárky“, přesně úplatky. Jejich seznam je sepsán na 30 stránkách – šperky, hodinky, kožichy, atd. Vše v hodnotě skoro 10 milionů Kč. To je fakt. Rozdíl je jen v tom, zda to z hlediska práva byly „dary“ nebo úplatky. Chybu státního zastupitelství by mohl jistě vyřešit a napravit soud, který není vázán právní kvalifikací činu v obžalobě a odsoudit ji.V těchto třech hlavních bodech je soustředěno to, co vyšetřování zjistilo. Nikdo to ani nepopírá, jen je snaha dát tomu jiný význam, aby se to právně mohlo posoudit pro obžalované příznivě. To je úkol soudu a ten zatím není splněn. Z jakých důvodů?

V případě tří poslanců ODS, tzv. trafikantů, rozhodl nejvyšší soud, že jejich trestní stíhání je nepřípustné, protože bylo kryto jejich poslaneckou imunitou. Státní zástupce byl proto nucen trestní řízení zastavit. V důsledku toho jim byla poskytnuta všem třem dohromady náhrada ve výši zhruba dvou milionů. Vzápětí se však ukázalo, že nejvyšší soud rozhodl tuto věc zcela špatně. Poslanci mají imunitu jen za slovní projevy ve sněmovně, v žádném případě ne za jiné trestné činy, tedy ani za braní úplatků. To potvrdil i Dr. Baxa – předseda nejvyššího správního soudu a také ústavní soud. Šlachta ani Ištván nemají na tom vinu – měli pravdu, trestní stíhání poslanců mělo pokračovat.

Nagyová neměla kompetenci dávat úkoly vojenské zpravodajské službě ke sledování civilistů. Generálové ji také neměli poslouchat. Jenomže ona vystupovala v roli zmocněnce premiéra. Spor o to, zda šlo o sledování či „ochranu“ manželky Nečase, má spravedlivě rozhodnout soud v Praze. Jenomže soudkyně králová toho není schopna. Neřídí se pokyny odvolacího soudu. Ani za to nemůže Ištván ani Šlachta.

Nejzávažnější je, že Nagyová si přisvojovala moc premiéra (zda s jeho vědomím či nikoliv není rozhodující). Intrikovala s řadou bohatých jednotlivců, radila se s nimi a poskytovala jim informace, jejichž cena byla velice významná. Nečas to trpěl a podřizoval se těmto kšeftům. Snad si neuvědomil, co mu hrozí v případě prozrazení. Že byl dokonale v jejím vleku je jasné z odposlechů. Oba spolu žili v těsné blízkosti, takže je vyloučené, aby neviděl, že prahne po luxusu a je zahrnována přepychovými dárky. Nečas, jehož vláda měla ve znaku boj proti korupci, si nevšímal toho, že jeho podřízená dostává dary, na které nemůže ze svého platu dosáhnout? Nezaznamenal, že tato osoba se snaží přimět ho k různým rozhodnutím na přání někoho dalšího, obyčejně člověka z podnikatelské sféry? Nelze tomu uvěřit. Z odposlechů je zřejmé, že se snažil její přání plnit.

Tak možná náhodou přišli vyšetřovatelé na to, že se kolem Nagyové, jako blízké spolupracovnice premiéra, pohybují podezřelí lidé – jako Rittig, Janoušek Bém a jim podobní. To nemohlo uniknout jejich pozornosti, neboť to přímo ohrožovalo premiéra i vládu. Každý, kdo se o tom dozvěděl, měl po ruce nástroj použitelný k vydírání. Nečas byl v takovém zajetí mysli, že si to snad ani neuvědomoval. Nagyová v touze po drahých „darech“ velmi riskovala a možná se sama zhrozila, když vyšlo najevo, že jí tito podnikatelé a lobbisté za půldruhého roku nanosili věci v hodnotě bezmála deseti milionů Kč. Za to museli něco dostat – nedělali to pro její „krásné oči“. Byla to pro ně výhra, mít někoho na prahu premiérova sídla – kdo byl informován o dění ve vládě a byl ochoten spolupracovat.

Zjištěná fakta byla skutečně alarmující a to pak vedlo k zásahu v úřadu vlády. Potvrdilo se vše o stycích Nagyové a o její snaze ovlivňovat premiéra v nejrůznějších státních záležitostech. Zejména se prokázalo, že lehkomyslně přijímala „dary“, které z právního hlediska bylo nutno považovat za úplatky.

A teď se vrátíme k článku Josefa Mlejnka jr.: Nagyová v žádném případě nemohla doplatit na to, že se u nás začalo měřit všem stejně, protože právě ona, Nečas a ti, co ji upláceli, jsou důkazem, že státní moc ochrání takové osoby, které by měly stát před soudem a možná být ve vězení. Vesecká – nejvyšší státní zástupkyně byla odvolána proto, že např. ochránila před žalobou Jiřího Čunka, který byl podezřelý z přijetí úplatku ve výši 500000 Kč. Dnes je u nás situace taková, že Nagyová se nechala uplatit deseti miliony a dvaceti devíti úplatkáři, kteří ji „dary“ v tomto rozsahu poskytovali a nebyli ani obviněni. Státní zastupitelství v Olomouci – neznámo z jakých důvodů přistoupilo na argument, že nešlo o úplatky, ale o „dárky“ pro paní Nagyovou. Nápad je to zcestný, protože státní úředníci nesmějí žádné dárky v souvislosti s jejich činností přijímat. Dr. Ištván v dohodě z nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem těchto námitek nedbal a rovnou předal písemné podklady o všech těchto „darech“ finančnímu úřadu, který Nagyové vyměřil z „dárků“ za 10 milionů darovací daň přes 700 tisíc Kč.

Tento krok je pro Nagyovou úžasné vítězství. Může být stíhána nejvýš pro nezaplacení daně a v tom případě má naději na podmíněný trest. Za úplatky by to možné nebylo. Státní zástupce svou blahovůlí, k níž nemá právo, protože je povinen podle zákona stíhat všechny trestné činy, o kterých se dozví, umožňuje Nagyové, aby jí zůstaly věci v hodnotě víc než 9 milionů Kč, které získala převzetím úplatků. Takový postup státního zastupitelství je nepřípustný už proto, že je v rozporu se zásadou, že pachateli nemá být ponechán žádný majetek, který získal zločinem. Ty věci správně měly být zabrány ve prospěch státu. Ale to by bylo možné, jen kdyby byla souzena za úplatky.

My jsme usilovali o to, aby nám státní zastupitelství v Olomouci – Dr. Ištván sdělilo důvody, proč není Nagyová stíhána pro přijímání úplatků ve velkém rozsahu. Totéž jsme chtěli vědět od nejvyššího státního zástupce – Dr. Pavla Zemana. Písemné odpovědi, které nám došly, byly formální a ani jedním slovem se nedotkly ústřední otázky. Z toho je nám jasné, že je to záležitost, do které občanům nic není. S tím ovšem souhlasit nemůžeme a nebudeme. Proč stát nestíhá také ty podnikatele, kteří Nagyovou upláceli? Kdo je amnestoval? Je také více než zřejmé, že se u nás vůbec nezačalo měřit všem stejně, jak se domnívá politolog Josef Mlejnek jr. Naopak, toto je důkaz, že se měří tak, aby z toho vyšli dobře prominenti. Boháči i v „právním státě“ si ponechají výhody, které je povyšují nad obyčejné občany. Taková je pravda o naší společnosti. These, že nikdo nemůže být nad právem, je prázdnou frází! Josef Mlejnek jr. Píše, že by „rozsáhlejší veřejná debata o některých významnějších soudních případech“ byla mnohem potřebnější než neustálé spekulace o tom, kdo jde v policii, či na státním zastupitelství komu po krku. S tím bychom souhlasili a sami jsme o takovou debatu v mnohých redakcích usilovali, jenomže se nám nedostalo nejmenší příležitosti. Naše články nebyly bez vysvětlení využity, ba nedošla ani žádná odpověď. Z toho musíme vyvozovat, že ani tisku není dovoleno psát svobodně. Ze současné situace mohou mít prospěch jen advokáti a jejich bohatí klienti. Těm se náramně hodí argument: Když mohla dárky za 10 milionů dostávat pani Nagyová, proč by „dárek“ za půl milionu nemohla dostat státní zástupkyně třeba v Prachaticích, nebo soudkyně v Plzni? Co na to řekne pan nejvyšší státní zástupce?

Na řeči o boji proti korupci už může justice zapomenout – nikdo jim neuvěří. Kde je pramen váhavosti státních zástupců, to se nikdy nedovíme. Dějiny nás ovšem učí, že v každém režimu navenek funguje oficiální vládní struktura a v pozadí – nikým nevolená moc boháčů, „jako u Kafky a jeho „kafkárny“ skrytě diriguje nevyzpytatelná vyšší moc“. V tom musíme dát Josefu Mlejnkovi za pravdu. Až toto lidé pochopí, bude možno uvažovat o nápravě věcí veřejných. Do té doby není naděje dovědět se pravdu.

Tím víc by po ní měli občané toužit a aktivně se jí domáhat. Není nic horšího než odevzdanost a pasivita. Sledujme, jak se kauza Nečas – Nagyová bude vyvíjet. Pluikovník Šlachta už v policii skončil. Jak dopadne JUDr. Ištván?

Účastníci petice ve věci Nagyové a spol. z Chrudimska – jejich jménem: Blanka Andrová, Heydukova 367, 537 01 Chrudim II

DODATEK RSP:

Největší "legrace" na tom je, že kdyby si Nečas nezavařil "koketováním" s možností svěřit dostavbu Temelína mnohonásobně levnější a výhodnější ruské firmě, čímž si řekl o své "odstřelení", nikdo by žádnou Nagyovou neřešil. Byl to jen způsob, jak "zcestně" uvažujícího premiéra odstranit.

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473