PAMĚTNÍ DESKA ZLOČINCŮM?

„Hanba, bratři Češi, že jste to dopustili!“

Hrnko popsal masakr vlasovců na Slovensku a vyslovil protest Řeporyjím

Slovenský historik a politik Anton Hrnko přichází s komentářem ohledně uctění vlasovců v Řeporyjích. V příspěvku nechyběl podrobný popis tragických událostí na Slovensku, kde vlasovci zabíjeli lidi.

„Protestuji proti oslavě vlasovců v Praze – Řeporyje, kde jim tamní radnice odhalila pamětní desku! Myslím si, že množství hrobů nevinných lidí, rozesetých i po Slovensku, nemůže být zapomenuto jen tím, že na konci války se nějaké části těchto ‚vojáků‘ zapletly mezi Pražany,“ uvedl na začátku svého příspěvku politik.

Připomněl, že jen pár dní předtím, než vlasovci dorazili do Prahy, postříleli na vesnici Semeteš mezi Bytčou a Turzovkou 21 chlapců a mužů od 16 do 61 let a celou ves na popel vypálili.

„Takoví hrdinové si nezaslouží pochvalu ani tehdy, když se pár hodin před totální porážkou nacistického Německa ‚probudili‘,“ zdůraznil Hrnko.

Dále se detailněji věnuje patřičným událostem válečné doby.

„20. dubna 1945 byl pátek, pracovní den. A přece byl jiný. Většina mužů se chystala ráno vyjít orat. Najednou včasným ránem otřásl zvuk výbuchu. Vesnicí v té době procházela, z Pováží směrem na Turzovku, skupina přibližně deseti vlasovců,“ stojí v příspěvku.

Dodal, že jejich přední řady narazily na minu a dva z vlasovců byli zabiti. Když se vlasovci vzpamatovali, zdolal je vztek.

„Vběhli do chalup, vydrancovali je a nakonec zapálili. Před hlavněmi pušek odváděli z domů muže i mladé chlapce. Ženám a dětem, které vyhnali z jejich příbytků, puškami bránili, aby ženy hasily hořící chalupy. Jednoho z chalupy, který se zdráhal jít s nimi, zastřelili ve dveřích vlastního domu. (J. Gumančíka),“ popisuje slovenský politik, který je povoláním historik.

Dále autor uvedl, že „mstitelé“ vedli chlapce a chlapy po cestě do Turzovky, kde mělo úřad gestapo. Ze vzpomínek pozůstalých vyplývá, že je předvedou na gestapo a budou vyslýchat. Lidé věřili, že se vše vysvětlí. V tom smyslu při odchodu utěšovali i své rodiny.

„Nedaleko za vsí potkali vracející se spojku, která případ ohlásila v Turzovce. Nesla zprávu, aby je do Turzovky nevedli, protože front je nedaleko. I tak jsou to prý určitě všichni partyzáni, ať je postřílejí. Nad 21 nevinnými muži a chlapci byl vyřčen ortel. Poprava bez soudu proběhla okamžitě,“ praví se v příspěvku.

Vlasovští „tyrani“ rozestavili nešťastníky přímo na místě, kde zastavili. Když z ústí kulometu vyšlehl smrtící plamen, všichni padli k zemi. Aby se vrahové ujistili, že jejich oběti jsou skutečně mrtvé, dobili je střelami z pistole do hlavy. Jeden ale zůstal naživu.

Jedná se o Štefana Cipára, jehož svědectví o masakru na Semeteši se stalo základem pro pozdější historické zdokumentování této události.

„Tito lidé si opravdu nezaslouží, aby si je někdo připomínal pamětními deskami. Kde je napsáno, že jen těsně před tím, než zahynuli v Praze, nevraždili při Turzovce? Hanba, bratři Češi, že jste to dopustili!“ uzavřel svůj komentář Hrnko.

A ještě k tomuto tématu, které se mne bytostně dotýká - mého tatínka Bohumila skupina VLASOVCÚ zezadu střelila do plic,když byl coby partyzán v lesích na Loučeňsku.V těchto lesích se musel skrývat,když utekl z "Rajchu" z totálního nasazení památného ročníku 21.Při jeho prvním pokusu o útěk ho ty svině chytly a šel na mučení,samotka a kapání vody na hlavu,sledovali kdy se zblázní,když se nezbláznil,tak ho dali na oddělení,kde jim píchali různé nemoci jako pokusným morčatům.Nevím,kde ještě později sebral tolik síly,že s pár kamarády utekli podruhé.Skončil tedy v lesích na Loučeňsku a od těch vrahounů Vlasovců dostal tu kulku do zad.Už se z těch útrap nikdy nevzpamatoval,ještě se stihnul oženit a zplodit mne,a když mi byl jeden rok-v roce 1950 na následky těchto všech prožitých hrůz zemřel.Bylo mu pouhých 29 let !!! Kv.

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473