SLOVANI - NEJSTARŠÍ ZNÁMÁ KULTURA

Gigantický podvod na jazyku Slovanů

Slovanské věci se nečtou! … takto si posteskl P. J. Šafařík, když na jeho dobu úžasné dílo, slovník tvořící dodnes základy mostu mezi češtinou a němčinou, nenacházel ve společnosti patřičnou odezvu. A od jisté doby naše demokratické uši neslyší nic jiného než „moderní“ písně v angličtině, jejichž textům nerozumí ani školení anglisté. Úroveň výuky jazyků úspěšně klesá už i pod úroveň tristní konverzace, v učebnicích dějepisu se pevně usadily romantické a postromantické mýty a bludy. Nejsložitější a nejtemnější etapy historie se přeskakují, protože kdo by se trápil se synkretizací mnohdy diachronických fakt, když by musel spojovat historiografii se zeměpisem, kulturologií a jazykovědou. Indoevropské základy „naší“ jazykovědy už raději přeskakují i na některých univerzitách, jejichž budovy z „bláta“ ještě „nezkameněly“. Přiznejme si, co všechno vlastně víme o stěhování národů?

Co víme o jazyce/jazycích nostratického obyvatelstva paleolitu, které si „líní archeologové“ roztřídili podle volutového „tetování“ hrnců, popelnicových skládek, rozbitých už tehdy jakýmisi barbary, apod. Jen výsledky jazykovědy na širokém materiálu ukazují, že národní jazyky se diferencovaly až vznikem státností, protože některé jazykové změny (u Slovanů třeba palatalizace aj.) probíhaly v jazykových skupinách až v době již „zcela historické“, kde je s studujeme z dochovaných písemných kodexů, tedy ti z nás, kteří ještě mají nějaké tušení např. o staroslověnštině (resp. hypotetické praslovanštině, která je sice jazykem „analytickým“, ale její existenci lze bezpečně prokázat podobně jako vývoj na ose sanskrt – prákrty – hindí). Zdálo by se, že veřejnosti už konečně svitne, kdyby se ty „slovanské věci“ četly. Nabízím vám přepracovaný výtah z rozhovoru s prof. V. A. Čudinovem s mými poznámkami kurzívou, který je v originálu poněkud zmatečný. Snad jej zpovídal redaktor, který …

A jak dokazujete, že je to právě tak, a ne naopak? Že dříve nebyl u nich „burg“, než u nás v Rusku „bor“?

Zaprvé, je možno nahlédnout do ústní tradice – Germáni se jako evropská národnost objevili v 1. stol. našeho letopočtu. Pocházejí odněkud z Asie. Za druhé, je možné provést archeologické vykopávky. Byla taková anekdota: Hitler, když už začal prohrávat válku, se rozhodl pozvednout mysl svých vojáků a vykopat něco v berlínském okruhu, aby se mohlo říci – to jsou naše svatyně, zde až do našeho věku žili němečtí křesťané. Kopali, kopali – a všude kolem jen slovanské osídlení. Nuže tedy, Germání přitáhli v 1. století, žili několik století tiše a v 9. – 10. století začali vytěsňovat Slovany „ohněm a mečem“. Řekněme, bylo zde město Lipsk a oni jej přejmenovali na Leipzig, Dresden v prvopočátku také nebyl Dresden, ale něčím jako Drozdovo.

Všechna tato sídla byla slovanská, dokud odtud Slovany nevyhnali Germáni. Druhá fáze. Když začala postupná germanizace ostatních Slovanů, Germáni je začali vypuzovat. V době renesance psali knihy jako „Loď bláznů“, a když to začnete číst, vidíte, že všude stojí „Slované, Slované“. Všichni blázni jsou Slované. A to byl počátek jejich morálního vytěsňování. A konečně vezměme v úvahu 19 stol., kdy vznikala německá historická škola. A v této německé historické škole jsou dvě základní poučky. První premisa zní: kdo přišel do Evropy jako první, tomu Evropa patří. A druhá premisa: první přišli do Evropy Germáni. Z toho vyplývá vše ostatní. Dále – Petr I. po otevření Akademie věd nežil už ani rok. Dokončení na sebe v podstatě vzala Kateřina II (vlastním jménem Žofie Bedřiška Augusta z Anhalt- Zerbstu, byla sestřenicí a od roku 1745 manželkou cara Petra III.; ten nastoupil na trůn jako nástupce své babičky a carevny Alžběty). Ruskou historickou školu tehdy reprezentovali tři lidé, Miller, Baier a Schlözer (mj. autor prací „Nástin dějin Sibiře s historickou mapou“; M., 1809, „O původu Slovanů obecně a zvláště ruských Slovanů, neboli Zkušenosti z řešení úkolu, vztahujícího se na vyhnání od břehů Dunaje Valachy“; s mapou, M., 1810).

Co ti asi mohli říci o ruské vědě? Říkali to takto – ve středověkém Rusku neexistovala státnost, vypůjčili si ji od Němců. Když se ale podíváme do 9 a 10 stol. státnost už jsme měli. Němci nikoli. Nemohli jsme ji převzít z jednoho důvodu, jednoduše tam neexistovala. Že bychom převzali písemnictví od Němců? Jak jsme od nich mohli převzít písemnictví, když ve chvíli, kdy přišli, žádné písemnictví neměli?! Existují tzv. germánské runy, ale oni je převzali od slovanských Vendů a Vendové je převzali od Venedů. A opět, to, co se projevilo u Němců, je produktem slovanské tvořivosti. Němci ale po celou dobu tvrdí něco jiného. To oni kamsi odložili dějiny. Kromě toho, v 16. stol. nejen my, ale i Poláci – Strojakowski a (BohdanBielski jasně píší, že Rusové pomáhali nejen Alexandru Makedonskému, ale ještě i jeho otci Filipovi. Kateřina II., Veliká, se na ně také odvolává a oni píší, že Rusové měli písmo dlouho před Rurikem.

aurola

Za pomoc Alexandrovi dostali „Zlatou bulu“, ale ta se dostala do Konstantinopole, pak Cařihrad dobyli Turci a ti těmito dokumenty zatápěli v koupelnách a listina se ztratila. To se skutečně stalo. Jednomu bulharskému poslovi se poštěstilo koupit jeden vůz listin a pak se ukázalo, že se jedná o listiny starého Bulharského carství a oni tak nalezli několik století svých psaných dějin. Proto se přichází k tomu, dokonce už i oficiálně, že dějiny Rusů jsou známé od 4. stol. před naším letopočtem (Alexandr Makedonský). Ale když vezmete do ruky jakoukoli učebnici slovanských dějin, řeknou vám: „Promiňte, nejstarší záznam je z 5. stol. našeho letopočtu“. To znamená, že nám 9 století jednoduše odstřihli. Teď si vezměte soudobou ukrajinskou historiografii: píše se v ní, že Kyjevský stát byl ukrajinský, že všechna knížata byla čistě ukrajinská. Ale Ukrajina tehdy přece neexistovala! Ukrajina se objevuje až v 16. stol. Byla to „okrajina“ Polska. Když se s Polskem spojilo Velkoknížectví Litevské, vznikla Rzecz Pospolita (res publica ), byly tyto země včleněny jako okrajová teritoria. Obecně, Ukrajina je umělý výtvor.

Kdybychom sledovali ukrajinskou historiografii, pak Rusko nevzniklo v pátém ale ve 14. stol. A jsme tu už jen 6 století… Mám takový dojem, že jde o jeden historický model. Na slovanské území přijde nějaký národ, zabere zemi, vypudí Slovany ohněm a mečem, pozůstalé transformuje na svou kulturu a lidé začínají hovořit jejich jazykem. A za určitou dobu se objeví kabinetní historiografie.

Jsou snad Rusové, Slované, tak slabí, že je vypudí, kdokoli přijde?

Nejsou slabí, jsou jen hodní.

A můžeme považovat Ukrajince za Slovany?

To je složitá otázka. Kdybychom měli soudit podle paleolitických nápisů, existovalo zde slovanské lingvistické plnohlasí. Já se zabývám Etrusky a ukázalo se, že etruština je variantou běloruštiny. A více než to, na jednom z etruských zrcadel je nápis, že přišli od Krivičů a hlavním sídlem Krivičů bylo město Smolensk. A druhou částí jsou Poločané z Polocka. A hleďme, kdože to Etrusky vzdělával. Píší dvě slova etrussky, bělorusky a zbytek rusky. A je úplně jasné, že plnohlasí existovalo už v antice a v paleolitu a je vlastní i ukrajinštině. Ale v ukrajinštině se „o“ změnilo na „i“. Rusky máme „он“, ukrajinsky „вин“, rusky „только“, ukrajinsky „тильки“.

aurola 2

To je mnohem pozdější jev. Dostaneme mezní linii, kterou je ruština, ukrajinština je úlet. Uchovali jsme si totožný starý základní jazyk. Jen u nás se rozvinulo ruské „akání“, v paleolitu jsme „okali“. (jednou z výrazných zvláštností ruštiny je to, že vlastně nemá dialekty – pokud z politických důvodů uznáváme ostatní národní jazyky Slovanů za samostatné, „akání“ a „okání“ v dnešní ruštině je jediným výraznějším teritoriálním dělítkem ruské části Ruska). A vznikl zvuk „э (e)“, který je pro ruštinu charakteristický; dříve se vyslovovalo „е (ě)“. (V češtině mnohde ještě v 15. stol.)

Říkáte, že latina vznikla z ruštiny?

Protože celá Evropa byla osídlena ne Slovany ale Rusy, je zcela jasné, že libovolný národ, který přicházel, byl touto kulturou a především tímto jazykem pohlcen. Jaroslav Kessler píše, že všechny románské jazyky jsou prostě deformovaným slovanským jazykem. Trochu se prohrábnete v evropských slovech a dostanete ruská. Ve svých knihách uvádím takové příklady, ale existují jich tisíce.

Z jakých zdrojů čerpáte informace? Jak vůbec probíhá proces dešifrování a interpretace starých textů?

Ve své poslední monografii „Svaté kameny a pohanské chrámy starých Slovanů“ uvádím více než 200 ilustrací takových objektů, od kamenů až po chrámy. Na těchto kamenech a kamenných stavbách je tyto nápisy možné vidět, to si může s určitým úsilím prověřit kterýkoli pochybovač. Ale pro lepší kontrast je zapotřebí invertovat černou barvu na bílou a naopak, pak jsou nápisy mnohem kontrastnější a lépe se čtou. V knize uvádím zobrazení kamenů a staveb, které se nacházejí na území dnešního Ruska, Ukrajiny, Německa, Velké Británie, Polska, Litvy, Řecka a Itálie. Chápu údiv a nedůvěru vůči tomu, co říkám, ale navrhuji, abyste se seznámili s materiálem alespoň jedné z těchto knih. Jsem přesvědčen, že čtenáře mé důkazy a vyvozené závěry výzkumu zcela uspokojí a jeho očím se odhalí úžasný svět starých Slovanů.

prof. Valerij Alexejevič Čudinov

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473