JAK NÁS AMERIČANÉ OSVOBOZOVALI

Nálety na Prahu 1944–1945

Na samém sklonku druhé světové války nebyla ani Praha ušetřena rozsáhlejších škod a obětí na životech. Stala se cílem tří leteckých bombardování, nejprve 15. 11. 1944, poté 14. 2. 1945 a nakonec 25. 3. 1945.

Nálety na Prahu si vyžádaly více než 1200 mrtvých a poškozeny byly zejména čtvrti Nové Město, Holešovice, Smíchov, Vršovice, Vinohrady, Žižkov, Libeň, Kbely, Letňany a Čakovice.

V roce 2015 dostal IPR Praha nabídku na využití unikátních leteckých snímků pořízených spojeneckými průzkumnými letouny těsně před koncem 2. světové války v dubnu a květnu 1945. Snímky jsou ve vlastnictví německé společnosti Luftbilddatenbank Dr. Carls GmbH, jejímž výhradním partnerem pro Českou republiku je společnost PRIMIS spol. s r. o. Snímky byly fotografovány pro vyhodnocení úspěšnosti bombardovacích misí leteckých sil RAF a US AAF a vynikají mimořádnou obrazovou kvalitou a zobrazitelným detailem. V současnosti se snímky využívají zejména v Německu jako nepostradatelný zdroj informací při odhalování rizik nevybuchlé munice při přípravě stavebních projektů.

V případě Prahy se díky mimořádně šťastné shodě okolností podařilo soustředit dostatek obrazového materiálu, aby bylo možno zpracovat ucelenou ortofoto celého stávajícího správního území. Pro toto zpracování byly využity snímky z 10 průzkumných misí, uskutečněných po náletech na konci dubna a v prvních dnech května 1945. Měřítka snímků se pohybovala v rozmezí od 1 : 7 000 do 1 : 50 000.

Výsledné ortofoto je zcela unikátním dílem, protože umožňuje ve velkém detailu studovat podobu Prahy na konci německé okupace. Vedle stavební struktury, podoby budov, náměstí a dalších veřejných prostranství umožňují snímky zřetelně identifikovat přímé válečné projevy - následky bombardování (Emauzy, Vysočany, Libeň, aj.), protiletecká a jiná obranná zařízení (stanoviště protiletecké ochrany, zákopy), vodní požární nádrže, a řadu dalších prvků.

Pro lepší přiblížení uživatelům byla aplikace pro prohlížení snímků doplněna o komentáře k jednotlivým zachyceným objektům a dobovými fotografiemi z archivu IPR Praha. Obsah doprovodných informací bude postupně doplňován.

1945 1

Snímek č. 3109, mise 32-1014, letka US 5th PRG - 32ndPRSQ, měřítko 1 : 12 500, výška letu 23 000 stop, datum 16. dubna 1945

15. 11. 1944

První ze tří náletů amerických bombardérů na Prahu je stále zahalen rouškou tajemství. Osamocený letoun typu B-17 ze sestavy 15. letecké armády shodil 15. listopadu 1944 kolem poledne dvanáct pum pravděpodobně na holešovickou elektrárnu (není však vyloučeno, že cílem se měl stát nedaleký most přes Vltavu). Dvě budovy v jejím areálu byly poškozeny, stejně jako šestnáct obytných domů v okolí. Podle hlášení Německého státního ministerstva pro Čechy a Moravu z následujícího dne zahynuli čtyři lidé a osmdesát pět bylo zraněno, z toho patnáct těžce.

Elektrárna Holešovice, Partyzánská ulice

Elektrárna Holešovice byla postavena v letech 1898–1900 jako Ústřední elektrická stanice královského hlavního města Prahy a sloužila především jako zdroj elektřiny pro tramvaje (byla zde i vozovna), ale také pro veřejné osvětlení i potřeby soukromníků. Od roku 1925 dodávala dálkové teplo například do Veletržního paláce. Zachovalé budovy elektrárny jsou od roku 2002 památkově chráněny. 

14. 2. 1945

Na Popeleční středu se shodou několika nepříznivých okolností část bombardovacího svazu 8. letecké armády mířícího z Velké Británie na Drážďany odklonila od stanoveného kurzu a nečekaně, během několika minut po 12:25, zaútočila na Prahu. Bomby dopadly postupně u dnešní stanice metra Radlická, na Smíchově, ve Vršovicích, Nuslích, na Žižkově a především na Novém Městě (v okolí Karlova náměstí) a na Vinohradech (v okolí rozhlasu na Vinohradské třídě). Zato smíchovské a vršovické nádraží utrpělo jen malé škody. Zničeno nebo poškozeno bylo 2600 domů (včetně Emauzského kláštera, tramvajové vozovny na Pankráci, Faustova domu a přilehlé nemocnice na Karlově náměstí, Jedličkova ústavu, Gröbeho vily v Havlíčkových sadech aj.). Poplachové sirény se sice rozezněly pozdě, ale Pražané jim v té době stejně příliš pozornosti nevěnovali a nevyhledali protiletecké kryty. Zahynulo 701 lidí – většina z nich byli čeští a němečtí civilisté.

ČVUT (budova bývalé České polytechniky), Karlovo náměstí čp. 293

Monumentální neorenesanční palác, který zdobí cenné plastiky například od Josefa Václava Myslbeka, vyrostl na rohu Karlova náměstí a Resslovy ulice v letech 1868–1875 podle návrhu Ignáce Vojtěcha Ullmanna. Budova má dochované veřejné interiéry včetně všech uměleckých a řemeslných prvků a od roku 1958 je chráněnou památkou. Přízemí bylo při výstavbě metra využito jako vestibul stanice.

Ministerstvo zdravotnictví ČR, Palackého náměstí čp. 375

Poslat fokus klávesnice na média

Urbanistickou podobu celého Podskalí, která je pohledově podřízena dominantě kláštera Na Slovanech, navrhoval Bohumil Hypšman. Architekt využil gradaci terénu, ponechal vyvýšené Palackého náměstí s pomníkem a naopak snížil prostor Zítkových sadů. Monumentální neoklasicistní budovy ministerstev z let 1923–1931 rozdělil na dvě symetricky komponovaná křídla a do hlavní pohledové osy umístil obelisk Vítězství od Josefa Mařatky.

Emauzský klášter, Na Slovanech čp. 320

Benediktinský klášter se slovanskou liturgií založil Karel IV. v roce 1347 při bývalém farním kostele sv. Kosmy a Damiána. Klášter, včetně cenného cyklu nástěnných maleb v ambitu, vyrůstal během šedesátých let 14. století. Kostel Panny Marie a slovanských patronů slavnostně vysvětil pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi v roce 1372. Za vlády Rudolfa II. byl kostel rekatolizován a v 17. a 18. století prošel výraznými barokními úpravami. Veškeré barokní úpravy zmizely během důsledné regotizace areálu na konci 19. století. Při náletu v únoru 1945 byl areál Emauz nejvíce postiženým objektem. Opravy, které probíhaly v průběhu padesátých let, završila novostavba betonových skořepinových věží podle návrhu architekta Františka Marii Černého z let 1964–1968. Během minulého režimu v areálu sídlila Akademie věd, v roce 1990 byl navrácen benediktinům.

1945 2

Zbořeniště provizorních staveb v okolí Emauzského kláštera a biografu Na Slovanech

Kostel sv. Ignáce a bývalá jezuitská kolej (dnes Všeobecná fakultní nemocnice), Karlovo náměstí čp. 504

Jezuitská kolej s kostelem sv. Ignáce vyrůstala při východní straně Karlova náměstí postupně v letech 1659 až 1759. Raně barokní kostel, který navrhl architekt Carlo Lurago a dostavěl Martin Reiner, byl slavnostně vysvěcen v roce 1678. Přiléhající budova taktéž raně barokní koleje byla z velké části hotova už v roce 1702, ale uliční fronta do Karlova náměstí byla uzavřena až v roce 1759. Po zrušení jezuitského řádu Josefem II. v roce 1773 zde sídlil ústav šlechtičen. Od roku 1789 areál využívá všeobecná (dnes fakultní) nemocnice. Při bombardování 14. února 1945 byla zasažena a pobořena část jezuitské koleje, obnovená po druhé světové válce. Kostel sv. Ignáce přímo zasažen nebyl, ale v jeho interiéru se shromažďovaly oběti náletů k identifikaci.

Faustův dům (též Mladotovský palác), Karlovo náměstí čp. 502

Základy domu pocházejí ještě z doby před založením Nového Města (1348), vznikl na místě tzv. Opavského dvora. Dnešní vzhled je však výsledkem barokních úprav po r. 1769, jejichž autory byli především Marcantonio Canevalle a Jan Josef Wirch. Z celé řady majitelů domu jsou nejznámější rudolfinský alchymista Edward Kelly a Josef Mladota, jehož rodině palác patřil od roku 1721. Zájem obou majitelů o okultní vědy podnítil vznik faustovské legendy, která se k domu váže. V roce 1902 palác koupila Všeobecná fakultní nemocnice a dnes slouží jako administrativní zázemí a lékárna. Faustův dům byl poškozen při bombardování 14. února 1945, jež těžce postihlo celé Karlovo náměstí.

Tančící dům, Jiráskovo náměstí čp. 1981

Tzv. Tančící dům vznikl v letech 1992–1996 na místě proluky, která zůstala po domě zničeném nálety mířenými na oblast Jiráskova náměstí a jeho okolí. Jeho autory jsou Frank Owen Gehry a Vlado Milunić. Dům inspirovaný taneční dvojicí Ginger a Fred s prvky dekonstruktivismu byl vyprojektován za pomoci na svou dobu revolučních počítačových technologií a při jeho stavbě byla použita řada inovativních materiálů a postupů. Budova je převážně kancelářským sídlem; interiéry kanceláří upravovala řada architektů, mj. Eva Jiřičná. Na místě Tančícího domu původně stál neorenesanční dům od stavitele Arnošta Jenšovského z počátku 20. století, který padl za oběť bombardování dne 14. února 1945. Důvod vybombardování okolí Jiráskova náměstí je nejasný a bývá označován jako navigační omyl amerických letců.

Dům čp. 1969 na rohu Resslovy a Gorazdovy ulice

Na tomto místě stávala ještě na konci 19. století Svatováclavská trestnice. Po jejím zbourání a regulaci ulice zde v roce 1900 vyrostl čtyřpatrový historizující dům navržený stavitelem a stavebníkem Václavem Havlem. Dům byl při únorovém náletu 1945 natolik poškozen, že musel být o dva roky později stržen. Nový nárožní dům realizovaný v roce 1956 ve stylu socialistického realismu vyprojektovali František Albert Libra a Jiří Jakub.

Hřbitov Malvazinky, Smíchov

Hřbitov založila v roce 1876 na místě bývalé usedlosti měšťana Tomáše Malvazy smíchovská obec a jeho řešení navrhl architekt Antonín Barvitius. Původní smíchovský hřbitov se nacházel při kostele sv. Filipa a Jakuba na dnešním Arbesově náměstí. Byl ale zrušen v roce 1787 na základě dekretu Josefa II. zakazujícího pohřbívat uvnitř hradeb. Smíchovští poté využívali malostranský hřbitov, který přestal kapacitně dostačovat. Zdejší novorománský kostel sv. Filipa a Jakuba navrhl Adolf Duchoň a postaven byl z materiálu ze zrušeného stejnojmenného kostela na Arbesově náměstí.

Kaple sv. Jana Nepomuckého v Radlicích, Radlická čp. 150

Jednoduchá barokní kaple z roku 1722 zasvěcená Janu Nepomuckému stávala v nejstarší části Radlic na bývalé návsi. Dnes se nachází v těsné blízkosti tramvajové smyčky u stanice metra Radlická a kancelářské budovy. V její těsné blízkosti stojí pomník se jmény občanů, kteří zahynuli při náletu v únoru 1945.

Palackého most, Nové Město

Byl postaven v letech 1876–1878 podle projektu Bedřicha Münzbergera a Josefa Reitera. Most, původně zvaný „Kamenný na Smíchov“ nebo „Podskalský“, byl později pojmenován po historikovi a národním buditeli Františku Palackém. V letech 1950–1951 došlo k rozšíření mostu o cca 3 metry a jeho adaptování pro dopravu. Při náletech 14. února 1945 byl zasažen poslední mostní oblouk na novoměstské straně a bomby poškodily také čtyři sousoší Josefa Václava Myslbeka, později umístěná v parku na Vyšehradě.

Vinohradská synagoga, Sázavská čp. 830, Vinohrady

Synagoga na Vinohradech byla postavena v letech 1894–1896 podle návrhu Wilhelma Stiassného a Karla Horáka v neorenesančním stylu s orientálními prvky. S kapacitou pro 2000 lidí šlo o největší tehdejší pražskou synagogu, s níž je spojena řada významných osobností jako např. spisovatel František Langer; dcerou správce synagogy byla Julie Wohryzková, snoubenka Franze Kafky. 14. února 1945 byla synagoga zasažena bombou a zachvátil ji mohutný požár, který však německé úřady zakázaly uhasit a budovu nechaly vyhořet. Věže synagogy byly strženy až v roce 1951.

ZŠ Na Smetance čp. 505, Vinohrady

Postavena v letech 1866–1888 podle projektu Antonína Turka a Josefa Franzla v neorenesančním stylu. Za druhé světové války byla budova zabavena pro účely německé vojenské nemocnice, 14. února 1945 ji poškodil nálet amerického bombardéru, ale ještě v tomtéž roce byla opravena. Je pravděpodobné, že cílem náletu mělo být nedaleké Wilsonovo nádraží.

Gröbeho vila, Havlíčkovy sady čp. 58 a 59, Vinohrady

Byla postavena v letech 1870–1874 podle projektu Antonína Barvitia, interiéry navrhl Josef Schulz. Přilehlý park byl pak dokončen roku 1888. Neorenesanční sídlo ovlivněné architekturou toskánských renesančních vil si nechal postavit podnikatel Moritz Gröbe, jehož dědicové však již roku 1905 budovu s parkem odprodali vinohradské obci; následujícího roku byl park s proslulou umělou jeskyní (grottou) zpřístupněn veřejnosti a přejmenován na Havlíčkovy sady. V roce 1939 vilu obsadil Hitlerjugend. 14. února 1945 byla výrazně poškozena bombardováním, vyhořelo a zřítilo se celé horní patro a poškozena byla i značná část parku. V roce 1953 a poté po roce 2003 byl objekt zrekonstruován do dnešní podoby a slouží komerčním a vzdělávacím účelům.

ZŠ Táborská čp. 421, Nusle

Budova byla dokončena v roce 1912 podle projektu stavitele Karla Grubnera.

Vozovna Pankrác, Náměstí Hrdinů čp. 725, Nusle

Uvedena do provozu roku 1927, vystavěna betonářskou firmou Karla Skorkovského s architektonickým řešením Kamila Roškota. Bombardování 14. února 1945 poškodilo jednu z pěti železobetonových hal, kde zemřelo několik zaměstnanců a řada dalších byla zraněna.

Nádraží Praha-Smíchov

Areál nádraží byl poškozen při náletu 14. února 1945 patrně kvůli podobnosti se seřaďovacím nádražím v Drážďanech. V letech 1953–1956 byla postavena nová nádražní budova podle projektu Jana Zázvorky st. a Jana Žáka ve stylu pozdního funkcionalismu. Vestibul je vyzdoben rozměrnou freskou ve stylu socialistického realismu od Richarda Wiesnera.

Kostel sv. Ludmily, Náměstí Míru, Vinohrady

Postaven v letech 1887–1905 podle projektu architekta Josefa Mockera v neogotickém stylu. Řešení exteriéru stavby z režných cihel je méně obvyklé, stejně jako užití katedrální dispozice, jíž chtěl autor zdůraznit význam Královských Vinohrad. Interiér i exteriér kostela je osazen bohatou sochařskou výzdobou, které vévodí reliéfy vstupního portálu od J. V. Myslbeka. Kostel bych lehce poškozen 14. února 1945, několik bomb dopadlo i do přilehlého parku a vytvořilo v zemi hluboké krátery.

Stanice policie – revír č. 62 Vinohrady, Blanická čp. 1788

Strašnický hřbitov, Vinohradská čp. 161

Evangelický hřbitov převážně pro německé obyvatelstvo byl založen na konci 19. století a pohřbívalo se na něm až do roku 1946. O čtyři roky později jej okresní národní výbor Prahy 10 zrušil. Na jeho místě měly vzniknout rekreační a sportovní plochy. Přesto se zde až do roku 1993 neoficiálně ukládaly urny. Poté opuštěný hřbitov chátral. V roce 2015 skončila jeho úprava pro nové urnové pohřebiště.

Riegrovy sady, Vinohrady

Riegrovy sady byly založeny vinohradskou obcí v letech 1904–1908 na místě bývalých usedlostí Kanálka, Saracinka, Pštroska, Švihanka a Kuchyňka, a to ve stylu anglického přírodního parku. V roce 1938 plochu sadů výrazně zmenšila novostavba sokolovny s přilehlými cvičišti. Fotografie zachycuje domy v Chopinově ulici, druhý zprava se nachází Laichterův dům od Jana Kotěry.

Dům čp. 30 na Vinohradské ulici

Průhled Vinohradskou ulicí

1945 3

Průhled Vinohradskou třídou směrem k tržnici

Hotel Maceška, Vinohradská čp. 1254

Obytný dům na Vinohradské ulici (dnes Finanční úřad čp. 2488)

Pohled do Slezské ulice

Roh Slezské a Budečské ulice na Vinohradech

Dům č. p. 821 na rohu ulic Slezské a Budečské byl postaven v roce 1893 v neorenesančním stylu. Při náletu 14. 2. 1945 byl zasažen. Puma, která prolétla střechou až do sklepa, neexplodovala.

Dům Na Moráni čp. 360, Nové Město

Na rohu ulic Na Moráni a Gorazdova stál původně novorenesanční dům se secesními prvky postavený v roce 1895 dle návrhu architekta Bedřicha Münzbergera. Kvůli poničení leteckým náletem musel být rok po válce stržen a parcela zůstala dlouho prázdná. Až v souvislosti s výstavbou metra B zde v letech 1981–1989 vyrostla jeho provozně technická budova dle projektu architektů Aleše Moravce a Františka Novotného, která ve svém pojetí kombinuje technicismus a postmodernu.

25. 3. 1945

Poslední, jediný plánovaný nálet na Prahu se uskutečnil na Květnou neděli 25. března 1945. V ten den ve městě panovalo příjemné jarní počasí s výbornou viditelností. Cílem byla především automobilka Praga v Libni vyrábějící do té doby nerušeně tzv. stíhače tanků Hetzer a také letiště Kbely, Letňany a Čakovice, která ležela tehdy již za hranicemi Prahy. Výroba v Pragovce musela být zcela zastavena, ale jako zázrakem naopak přečkal železobetonový skelet originální budovy ČKD Praga postavený v letech 1917 až 1918 podle návrhu Stanislava Bechyně. V různé míře byly poškozeny další továrny a libeňské nádraží. Stejně jako v únoru byla postižena rovněž civilní zástavba mezi Balabenkou a dnešním Náměstím OSN a u Vysočanského náměstí. Zemřelo více než 500 lidí, většina z nich z obcí v okolí zmíněných letišť (ve Kbelích, Satalicích, Vinoři, Kyjích, Čakovicích a Letňanech). Jejich obyvatelé z obavy před účinky těžkých pum hledali útočiště mimo své domovy, kupříkladu v zámeckém parku ve Vinoři, v hloubětínské bažantnici a v Háji v Satalicích, kde je však zastihly střepinové pumy shazované ve velkém množství.

Radnice Vysočany, Sokolovská čp. 232 (dnes čp. 234)

Když byly Vysočany v roce 1902 povýšeny na město, začali jejich představitelé usilovat o výstavbu nové radniční budovy. Ta byla postavena na obecním vršku a nahradila dosavadní školu a obecní úřad. Historizující radnici se secesními prvky navrhl a realizoval místní stavitel Václav Haase v roce 1911. Během březnového náletu v roce 1945 byla budova lehce poškozena.

Vysočanská tvrz, Freyova čp. 25

Vysočanská tvrz byla založena v první polovině 14. století, ale poměrně brzy nato začala sloužit jako hospodářský dvůr. Při březnovém náletu v roce 1945 bylo zničeno její nastavěné cihlové patro, ale základy z opukového zdiva zůstaly zachovány. Přestože se jednalo o významnou historickou památku, byla tvrz kromě sklepů s valenými klenbami a ohradní zdi zdemolována.

Průmyslový areál v Libni (Praga, lokomotivka)

1945 4

Požár průmyslového areálu v Libni

Letiště Kbely, Letňany, Čakovice

25. března 1945 proběhl bombový útok na řadu strategických cílů a jejich přilehlých oblastí; kromě průmyslového areálu v Libni a Vysočanech byla zasažena letiště ve Kbelích, Letňanech a Vysočanech, využívaná německým letectvem. Při náletech bylo shozeno 42 000 tzv. tříštivých bomb, které kromě samotných letišť zasáhly i velkou část obytné zástavby (ve Kbelech bylo zničeno až ¾ domů) a útoky si vyžádaly 370 obětí.

Nádraží Praha-Libeň (tehdejší Praha-Libeň horní nádraží)

Nádražní budova Praha-Libeň horní nádraží byla otevřena roku 1877 a její projekt zhotovila vídeňská stavební kancelář Společnost státní dráhy. Neobarokní stavba patřila k nejvýstavnějším v celé Praze. Při náletu spojeneckých vojsk 25. března 1945 bylo nádraží zasaženo celkem 22 bombami a celé první podlaží se následně zřítilo. Přízemí budovy bylo však později rekonstruováno, zachovalo se až do současnosti a dnes v něm sídlí archiv Českých drah.

1945 5

Průhled Českomoravskou ulicí k požáru na Libeňském nádraží

Škola, kostel a fara Vinoř, Vinořské náměstí

Vinoř patřila při březnovém náletu k nejpostiženějším obcím. Bomby cílené na průmyslové areály v Libni a Vysočanech a na letiště ve Kbelích spadly také na blízké civilní objekty. Ve Vinoři bylo zničeno 180 domů a 350 jich zůstalo poškozeno. Zemřelo 54 lidí, 70 utrpělo těžká a 220 lidí lehká poranění. Důvodem tak velkého poškození bylo použití lehkých střepinových bomb. Navíc se obyvatelé ze strachu ze zasypání často neschovali do krytů, ale utíkali do polí, kde je zasáhly úlomky bomb.

Objekt firmy Meindl, Sokolovská čp. 867, Libeň

Roh Sokolovské a Kovářské ulice v Libni

ČKD Vysočany

Významný výrobce lokomotiv a tramvají, společnost ČKD, vznikla roku 1927 fúzí tří prosperujících průmyslových podniků: závodů Emila Kolbena, Čeňka Daňka a První českomoravské továrny na stroje v Praze. Až do druhé světové války představovala ČKD největšího výrobce strojů v Československu. Roku 1943 byl její ředitel Emil Kolben zatčen nacisty, společnost byla zabavena pro potřeby válečného průmyslu a nadále vyráběla zbraně pro Wehrmacht. Jako důležitý strategický cíl se proto ČKD stala 25. března 1945 terčem náletů spojeneckých vojsk a byla významně poškozena. Po následném znárodnění podniku byl areál zrekonstruován.

Poděkování

PhDr. Filipu Vojtáškovi za spolupráci při přípravě textů a určení vybraných zasažených lokalit a Mgr. Tomáši Jaklovi za konzultace k tématu spojeneckých náletů na Prahu.

Literatura

Michal Plavec – Filip Vojtášek, Bomby na Květnou neděli, Praha 2012:

https://search.mlp.cz/cz/titul/bomby-na-kvetnou-nedeli/3748452/ 

Michal Plavec – Filip Vojtášek – Peter Kaššák, Praha v plamenech, Praha 2008:

https://search.mlp.cz/cz/titul/praha-v-plamenech/2750067/

Michal Plavec, Krvavá Popeleční středa 1945, Praha 2015:

https://search.mlp.cz/cz/titul/krvava-popelecni-streda-1945/4206193/

Jan B. Uhlíř, Bomby na Prahu, Praha 2011.

https://search.mlp.cz/cz/titul/bomby-na-prahu/3666132/

Vzpomínky pamětníků na nálet 14. února 1945

http://www.praha2.cz/Vzpominky-na-nalet-14-unora-1945-1

Deník profesora Josefa Charváta z roku 1945:

https://search.mlp.cz/cz/titul/denik-profesora-josefa-charvata-z-roku-1945/4154638/

Zvláště pro parduické a podobné "vypatlance" (Pardubice asi nálet nezažily) pro názornost přidáváme ještě příklad z osvobozování Plzně rozflákáním plzeňského nádraží a "Škodovky" (na snímku).

nalet-plzen

21. 10. 2019 M. Starý

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473