BOJOVAL V PRAZE V KVĚTNU 1945

E. Šneberg – účastník Pražského povstání v květnu 1945:

„Jsem přímým účastníkem pražského povstání. Bojoval jsem se zbraní na Praze 19 (dnešní Praha 6). My jsme 8. a 9. května už neměli náboje. Byli jsme ostřelovaní ze Šárky. Stříleli po nás. Byl jsem osmého i na letišti v Praze – Ruzyni, kde naši měli obchod. Dostali jsme se tam přes zátarasy. Na letišti nikdo nebyl. Nikdo tam nebojoval, žádné vraky nebyly. Stálo tam jedno letadlo Stingl 204 a ještě jedno letadlo. Oba letouny byly schopné letu. Odtamtud jsme podali hlášení plukovníkovi generálního štábu a šli jsme na naši barikádu na Kladenskou ulici. Na Kladenské ulici první barikáda byla u vozovny z tramvají, další byla před domem 425, kde byl můj otec velitelem. Bylo tam 60 občanů z ulice. Další barikáda byla u cihelny, další u Vlasty, další barikáda byla udělaná z vlečky do továrny na čokolády a další. Nikdo nikde žádné Vlasovce neviděl. Těmi barikádami neprošli. Osmého v noci, když jsme zjistili, že máme vystřílené náboje, že každý máme jen dva náboje do zbraní na té barikádě, jsme o čtvrté hodině uslyšeli dunění a hukot tanků. Hukot se blížil. My jsme v podstatě neměli už čím bránit barikádu. Přijeli k první barikádě a zazněla ruština a my jsme věděli, že to jsou vojáci Rudé armády, protože Vlasovci ani tanky neměli. Vyklízeli jsme postupně barikády, aby byl uvolněn přístup dál do středu města. V dopoledních hodinách rozestavěli dělostřelce za hřbitovní zdí. Byli napadeni střelbou ze Šárky. V nastalém boji padlo 37 vojáků Rudé armády. Válčilo se dole u Vítězného náměstí, u Prašného mostu. Tanky pokračovaly dál na Klárov a to podle taktiky tankového vojska, dva tanky po pravé straně silnice a jeden na levé. Dolů z Klárova sjížděl tanky č. 23 a 24, kde byl velitel poručík Gončarenko. Dostali zásah od německého stíhače. Poručík Gončarenko byl mrtev. Byl převezen na náměstí a tam byl pochován. V letošním roce jsem se dozvěděl, vysílala to televize – jednička a dvacetčtyřka – „Vzpomínky na jaro 1945“, kde se hovořilo o tom, že do Prahy byl přivezen z venku generál Rudé armády, a že tam byl pochován. Na tom nic není pravda. Tam byl pochován poručík Gončarenko. Mám z toho i fotografie. Mohu to doložit.

Jinak, pokud vím a dotazoval jsem se, kde působila armáda generála Vlasova, třeba účastníka bojů od Waltrovky, který mi řekl, že tam přijela skupina asi dvaceti na kolech. 7. 5. ve dvě hodiny v noci, nechali se obsloužit, najedli se. Přestože se tam bojovalo o pancéřový vlak s Němci, odjeli. V ničem nepomohli. Dále jsem se pak dozvěděl od spolubojovníků z pražského povstání, že i u nich na Žižkově se dostavila skupina osmi na barikádu, že tam sebrali potraviny a veškeré náboje. Oni je tam vlastně odzbrojili. Podobě to bylo i jinde.

Takže Prahu osvobodila vojska 1. Ukrajinského frontu maršála Koněva. U nás to byly tanky 4. Gardové tankové armády maršála Lejlušenka, které přijely přes Ruzyň – Liboc – Vokovice do Prahy. Během této cesty se střetly ještě s řadou míst odporu vojáků wehrmachtu nebo SS. Zažili jsme to. Praha byla osvobozena Rudou armádou. Nikdo jiný ji neosvobozoval. Současně s Rudou armádou přišla do Prahy vojska Rumunska a Bulharska. Vojáci tzv. Vlasovovy armády odešli 7. a 8. 5. postupně a byly to hloučky, nebyla to žádná organizovaná divize, hloučky odešly do zajetí k americké armádě. Československý rozhlas odmítl jejich vystoupení v rozhlasu.

Socha, která byla postavena v 80. letech a je na území Prahy 6. Je tu symbolem vítězství Rudé armády pod velením maršála Koněva – cesty od Stalingradu až do Prahy přes Dukelský průsmyk, kdy po jejich boku bojoval i pluk pod vedením generále Svobody, kde padlo hodně vojáků, protože německá armáda tu vystřídala předtím dvě slovenské divize na základě žádosti ministra obrany Slovenského štátu. Připravili se, zastříleli se, nakladli miny a těžko se tam potom šlo s tanky a byly tam veliké ztráty. Na našem území padlo přes 140 tisíc vojáků Rudé armády. Samozřejmě tu nemůžeme mít postaveno přes 140 tisíc pomníků. Jejich velitel – maršál Koněv je dovedl až k osvobození Prahy. Jeho socha je důstojná vzpomínka a symbol vítězství Rudé armády nad nacisty.“

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473