MIMOŇ, HŘBITOV - 8. 5. 2019, 8.30

Mimoň, hřbitov 8. 5. 2019 v 9.30 hodin

U nás v Mimoni jsme se po několik předcházejících let vždy domluvili s vedením města a uspořádali jsme k výročí osvobození Československa a našeho města pietní vzpomínku. Starosta města František Kaiser promluvil, položili jsme květiny. Ptáte-li se, kdo se s „městem“ domlouval, odpovím naše ZO ČSBS. Zejména v posledních letech, kdy se ve městě vytratila KSČM, dříve to bylo ve spolupráci.

Letos však přišla předsedkyně naší ZO ČSBS Věra Mansfeldová s tím, že starosta nebude a požádala mě, jestli bych nemohl na hřbitově u symbolizujícího náhrobku pronést proslov. Přijal jsem a řekl jsem na hřbitově následující slova:

„Vážené soudružky, vážení soudruzi,

věřím, že se nikomu z vás nebude zdát oslovení soudružky a soudruzi nepatřičné. Jak víme z literatury, už král Karel IV. měl za soudruha Buška z Velhartic. Spojovalo je přátelství, možná láska k vínu nebo obojí. Nás zde dnes spojuje, že jsme se sešli, abychom s úctou a pokorou vzpomněli obětí konce druhé světové války a padlých zejména při osvobozování naší země a našeho města Mimoně. Proto jsme v tuto chvíli a na tomto místě sobě navzájem soudružkami a soudruhy.

Jsem rád, že organizátoři mi umožnili zde promluvit. Chci tak učinit zejména na obranu historické pravdy, kterou naše organizace Český svaz bojovníků za svobodu, trvale hájí. Proto je také stále napadán hlavně v osobě svého předsedy plk. Vodičky.

Ostudné snahy o přepisování a převracení historie neustávají a stále sílí zejména v časech, kdy si připomínáme osvobození Československa v roce 1945. Je třeba hájit pravdu a tvrdě se stavět vůči demagogii a lžím, které denně šíří zaprodanci protilidového režimu, jejich pomahači a zejména česká televize. Ta televize, která v těch květnových dnech už po několik let dělá hlavním městem naší země Plzeň, společně s dalšími patolízaly, rektálními alpinisty a vlastizrádci.

Za co vy, pomatení „Plzeňáci“, děkujete Americe? Za to, že na sklonku války, kdy bylo o porážce fašistického Německa již rozhodnuto, opakovanými nálety rozbombardovala chloubu českého strojírenství – Škodovku, plzeňské nádraží, samozřejmě i s mnoha oběťmi na životech a zraněných z řad civilního obyvatelstva? Za to, že tak zvaně osvobodila už osvobozenou Plzeň, kterou osvobodili sami „Plzeňáci“, včetně zahájení vysílání plzeňského rozhlasu, aby americká vojska přišla už k hotovému – tedy jen k formálnímu přijetí kapitulace plzeňské německé posádky.

Při tomto tzv. osvobozování padl jeden americký voják. Celkem na našem území padlo něco málo přes stovku amerických vojáků. Ano, byly to jednotky pod velením arogantního generála Pattona proslulého zejména řvaním a fackováním svých vojáků, který sám fyzicky v Plzni nebyl a osvobodil ji jen ve fantazii pana Vyčítala, či jak se jmenuje autor známé ubohé písničky.

Uvedl jsem to jen proto, abych mohl říci: jsem rád, že žiji ve městě, které a jehož představitelé dosud ctili historickou pravdu. Tanky osvobozující sovětské armády přijely do Mimoně 10. května 1945 od Jablonného v Podještědí. Sovětské osvoboditele přivítali na českolipské křižovatce Julius Hocke, František Mayer a Osvald Reichelt. Velitel jednotky Rudé armády nadporučík Novikov se usídlil se štábem v hotelu Beseda, jak o tom svědčí zde stále umístěná pamětní deska.

V okolí Mimoně se ještě bojovalo. Na hradě Ralsko se postupující sovětské armádě bránili elitní vojáci SS a část Vlasovovy rozprášené skupiny. Vím, že některým občanům u nás v Mimoni se nepozdává, že pod náhrobkem, u kterého jsme se sešli, a v prostoru za ním, jsou pochováni všichni možní mrtví z těch dnů i různých národností. Myslím, že v situaci, která tu byla v posledních dnech války to je samozřejmě možné, také pochopitelné, ale nepovažuji to za podstatné.

Tento náhrobek je pro nás především symbolem. Symbolem našeho osvobození Rudou armádou, symbolem obrovských obětí – celkem 144 tisíc padlých na území tehdejšího Československa. I v Mimoni a nejbližším okolí byli tři takoví padlí. U zámeckého parku Andrej Fjodorovič Dudčenko, jehož připomínková mohylka je zde, druhý padl u Borečku a třetí – staršina, jehož jméno se podařilo vypátrat zejména zásluhou Václava Bilického z Kuřivod teprve před rokem a doplnit o něj (dle návrhu mimoňského hrobníka pana Martina Minaříka) místní pomník, u Hradčan.

V souvislosti s koncem války zmíním ještě jednu historickou skutečnost, která se stala předmětem snah o její převracení. Na letišti v Hradčanech byla letka německých bombardérů, která se rozhodla odletět na západ do amerického zajetí. Než tak učinila, odlétla nad Mimoň, aby shodila své pumy. To bylo bombardování Mimoně na konci války. Jeden tzv. historik, ale především snaživý měnitel názorů podle vládnoucího režimu tvrdil, že nálet provedla sovětská letadla. Naštěstí se ihned razantně ozvali dosud žijící pamětníci, kteří na vlastní oči viděli letadla s dostatečně zřetelnými černými kříži na křídlech.

Úsilí, které vyvinuly osvobozující armády z východu a oběti, které to stálo, nelze dost dobře zvážit ani ocenit. Můžeme být hrdi, že v řadách těchto vojsk se vrátili do vlasti a do našeho města i čeští vojáci, jakými byli manželé Ludmila a Bohumil Bičišťovi, jak o tom svědčí pamětní deska na domku v Nádražní ulici, který dlouho obývali, jejichž dcera Lída je dnes také zde mezi námi.

Soudružky a soudruzi, přiznám se, že se mi těžko hovoří. Těžko proto, že jsme velmi draze vykoupenou svobodu my žijící nedokázali uhájit. Těžko proto, že jsme svědky soustavného napadání nám blízkých bratrských slovanských národů, zejména Rusů, národů, které za nás i s námi za naši svobodu těžce krvácely.

Těžko se mi mluví proto, že naše vlády posledních desetiletí naši těžce vydobytou svobodu rozprodávají a dovedly nás do područí, které je v podstatě stejné, jako byl Protektorát „Böhmen und Mähren“, jen tentokrát pod názvem Evropská Unie.

Zde na tomto symbolickém místě si musíme říci: v těžkých chvílích držme pohromadě, spojujme se a sjednocujme, abychom uhájili historickou pravdu, zabránili převracení historie a pro náš národ nejcennějších hodnot a abychom vynaložili všechny své síly k zastavení neblahého vývoje a k jeho obrácení ku prospěchu našeho národa, pro jeho lepší a skutečně naši budoucnost.

Myslím, že to my na tomto symbolickém místě jistě cítíme jako naši povinnost.“

Miroslav Starý, člen ZO ČSBS Mimoň

8. 5. moto

Tento motocykl stál v době pietního aktu před mimoňským hřbitovem. Nebyl to z Olšan zatoulaný „noční vlk“, jak by se mohlo zdát. Kdosi z několika desítek účastníků řekl, že je to „bavorák“ syna …………. Jméno mi bohužel vypadlo z hlavy. Potěšitelné však je, že to bylo syna, což znamená někoho v přiměřeně mladším věku. A to je moc dobře! M. Starý

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473