PAPEŽENCI UPÁLILI MISTRA JANA ...

Úvaha k svátku mučedníka Jana Husa

Dne 6. července 2018 si český národ připomíná šest set a tři léta od upálení pravověrného, svatého kněze Jana Husa.

Žijeme v historické době. Je třeba, abychom se my, biskupové a kněží, ale i celý náš národ vrátili k zdravým křesťanským kořenům. Jsou jimi Boží zákony a osobní vztah ke Spasiteli, který nás na kříži vykoupil svou vlastní krví. V Něm je naše záchrana a spása. Příkladem pravdivého křesťanství jsou nám svatí Cyril a Metoděj, a z našeho národa svatý Prokop, vítězný bojovník nad démonskými silami a pohanstvím, a mučedníci za Krista, svatý Václav, svatý Vojtěch a rovněž mučedník Jan Hus.

NB 5 hus

Roku 1412 napsal Hus Lounským: „Nejmilejší, mějte na paměti: svět se řítí k horšímu, smrt stojí přede dveřmi a my se máme zakrátko odtud odebrat. Proto žijme především zbožně a svatě a varujme se hříchu... Je zajisté dvojí možnost – zatracení, nebo život věčný. Zatracení, toť věčný oheň, temnota, nesmírná muka a ustavičné trápení ohněm s ďábly. Život věčný, toť dokonalá radost a světlo. Místo, kde není bolesti ani trápení, jen obcování s Bohem a Jeho anděly...“

Kristův kněz a mučedník byl za pravdy evangelia očerňován jako arcikacíř ještě 600 let po své mučednické smrti. Oklamaní katolíci lež o něm přijali jako dogma a nebyli už proto schopni přijmout pravdu. Bůh odpusť falešným svědkům i těm, kteří se odvolávali na jejich falešná svědectví jako na historické prameny.

Hus ve svém výkladu víry, Desatera a Otčenáše (1412) píše: „Proto, věrný křesťane, hledej pravdu,... miluj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí od hříchu a od ďábla... i od smrti věčné!“

Jan Hus pro pravdu evangelia žil a káral svatokupectví a hereze jak v kázání, tak i v životě. Byl vzorem pravdivého kněze a křesťana.

Hus byl příkladem morální čistoty, proto měl sílu kárat nemorální život některých kněží, řeholníků či církevních prelátů.

Pomník Mistra Jana Husa odhalený k 600.výročí jeho upálení v Novém Boru.

Hus byl rovněž příkladem skromnosti; v prostotě evangelia se postavil proti zlořádům spojeným s bůžkem zvaným mamon či simonie, což je svatokupectví. Za to, že odvážně odsoudil kupčení s odpustky, zaplatil životem.Hus byl pravověrný kněz. Jeho nepřátelé proto, aby se ho zbavili, neváhali použít falešná svědectví a vyhlásit ho za arcikacíře, aby byl upálen. Kdo nezaujatě prostuduje jeho listy a kázání, pozná, že měl stejného Ducha jako sv. Pavel a apoštolé. Měl Ducha Kristova. Husovi nepřátelé, ač měli církevní úřady, Ducha Kristova, Ducha pravdy, neměli (srov. Ř 8,9).

Husovi soudci

Koncil v Kostnici byl z pohledu církve heretický, protože vyhlásil herezi konciliarismu. Stalo se to 6. 4. 1415 dekretem „Haec sancta Synodus“. V té době byli tři papežové.

Metoda soudu nad Husem

Předem bylo rozhodnuto o výsledku. Byli objednáni falešní svědkové, aby veřejně lhali, a Hus neměl možnost se hájit. Když se pokusil o obhajobu, spustili křik, podobně jako proti Ježíši: „Ukřižuj! Ukřižuj!“

Dokumenty o soudním procesu s Janem Husem v Kostnici se záhadně ztratily. Tedy historické prameny kostnický soud předložit nemůže. Naproti tomu se nám dodnes dochovala přesná reportáž očitého svědka, Petra z Mladoňovic, který podrobně zaznamenal proces nad Husem i jeho smrt. Jeho dokumentární záznam je hodnověrným historickým pramenem. Katoličtí historikové měli na rozdíl od něj předem určený způsob, jak historii napsat. Věděli, jaké falešné prameny použít, jaké zkreslené argumenty postavit a jaké pravdivé zamlčet, aby z Husa udělali heretika a současně zakryli zločiny a hereze konciliarismu, trojpapežství, nemorálního života prelátů, simonie – svatokupectví – uvnitř církve... Proč to dělali? Aby katolické hierarchii udrželi image.

Hus vnímal nutnou potřebu reformy církve, spojenou s pravdivou reformou života kněží a církevní hierarchie. Ukazoval na zhoubné zlořády, na pohoršení, které způsobily, i na bolestnou realitu, že pravdivý křesťanský život je ničen v kořeni. Ze svědectví jeho spisů může nezaujatý čtenář i dnes načerpat nadšení k úsilí stát se pravdivým křesťanem. A to potřebuje zvláště dnešní církev, aby se znovu stala světlem a solí, kterými dnes už bohužel není. Jediným řešením je vrátit se k apoštolskému učení a přijmout Ducha, kterého měli apoštolé a mučedníci (Sk 1,8). Na toto učení a na tohoto Ducha ukazoval Jan Hus. K těmto zdravým pramenům přivedli náš národ sv. Cyril a Metoděj. Zvláště Metoděj byl rovněž očerněn falešnými svědky, kterými byli jednak hierarchové ze Salzburgu, kteří Metoděje tři roky drželi ve vězení, a jednak to byl německý biskup z Nitry – Wiching. Ten drze padělal církevní dokumenty a udal apoštoly do Říma. Jeho cílem bylo zničit cyrilometodějskou misii. Po smrti sv. Metoděje bylo 300 jejich žáků prodáno v Benátkách do otroctví. Sv. Cyril a Metoděj byli ještě ne pouze 600, ale 1000 let katolíky očerňováni jako schizmatici. Pravoslavná církev se na tomto jejich očerňování nepodílela.

Jak v době sv. Cyrila a Metoděje, tak v době Husově, stejně jako v době apoštola Pavla, byli i nepravdiví představitelé církve, kteří zneužívali Boží autoritu proti pravověrným. Místo pokání, které by v době Husově vedlo k obnově křesťanství nejen v Čechách, ale i v celé Evropě, umlčeli prorocký hlas pravdy. Zevnější jednota církve se tím nezachránila. Neuběhlo ještě ani jedno století, a v Německu vystoupil mnich Martin Luther. Katolická církevní struktura v Evropě, a následně i v celém světě, se rozbila. Byly zrušeny kláštery, kněžství i všechny svátosti kromě křtu. Proč? Protože se staly bez pravdy Božího slova a víry neúčinnými a neplodnými. Za masový odpad a rozdělení církve nebyl vinen Luther, ale opět byla vinna církevní hierarchie. Pomocí intrik bojovala proti pravdě a zabránila nutné reformě církve! Kdyby hierarchie místo upálení hlasatele pokání začala konat pravdivé pokání, Luther by nepovstal a nemuselo dojít k západní schizmě, která trvá dodnes!

Jan Hus napsal měsíc před smrtí, 10. června 1415, Čechům z žaláře list. Cituji: „Prosím, aby kněží dobrých obyčejů milovali, je velebili a ctili, a zvláště ti, kteří pracují se slovem Božím. Prosím, aby se varovali lstivých lidí, a zvláště kněží nehodných, o nichž dí Spasitel, že jsou v rouše ovčím, ale uvnitř jsou vlci hltaví...“

Devět dní před smrtí, 27. června 1415, Jan Hus napsal:

„Koncil chtěl, abych o článcích z knížek vybraných, o všech i o každém jednotlivém prohlásil, že jsou křivé. Nechtěl jsem, leda by mi nesprávnost dokázali z Písma. Proto ať by byl kterýkoli křivý smysl v kterémkoli z těch článků, toho se zříkám.... A vás rovněž napomínám v Pánu, mohli-li byste v některém z oněch článků shledat smysl křivý, abyste se ho zřekli, ale vždy bez újmy pravdě, o kterou mi jde.

Mistr Jan Hus,

v okovech a v žaláři, stoje již na samém břehu pozemského života, očekávající již brzy strašnou smrt, která, jak doufám, očistí mé hříchy, z milosti Boží neshledávaje na sobě nijakého kacířství, když z celého srdce vyznávám všelikou víry hodnou pravdu.

Psáno ve čtvrtek před vigilií svatého Petra.“

1. července 1415, pět dní před svou smrtí, adresoval koncilu list:

„Já Jan Hus, v naději kněz Ježíše Krista, boje se urazit Boha a boje se upadnout v křivopřísežnictví, nechci odpřisáhnout v celku ani jednotlivě články, které proti mně předvedli v svědectvích křiví svědkové, protože jsem jich – Bůh můj svědek – ani nekázal, ani netvrdil, ani nehájil, a oni tvrdili, že jsem je hájil. O článcích, vybraných z mých knížek, aspoň o těch, které byly správně vybrány, pravím, že se odříkám kteréhokoli z nich, obsahuje-li nějaký křivý smysl. Boje se však urazit pravdu a mluvit proti mínění světců, nechci kteréhokoli z nich odpřisáhnout. A kdyby bylo možno, aby byl nyní hlas můj celému světu zjevný, jakož zjevná bude každá lež a každý můj hřích v den soudný: velmi rád bych odvolal před celým světem každou nesprávnost a každý blud, pokud jsem kdy zamýšlel vyslovit nebo vyslovil. To pravím a píši svobodně a dobrovolně. Psáno vlastní mou rukou dne 1. července.“

Poslední list, adresovaný Čechům na rozloučenou, napsal Mistr Jan 5. července 1415, den před svou smrtí:

„Bůh s vámi a rač vám dáti odplatu věčnou, že jste mi mnoho dobrého činili... Prosím také všech, aby za mě Pána Boha prosili, v Jehož svaté milosti se s Jeho svatou pomocí brzy shledáme. Píši vám v žaláři v okovách, v čekání odsouzení na smrt. Pevně ale doufám, že trpím pro Boží zákon.“ A na závěr mučedník prosí o ochranu pro dobré kněze a zůstávání v Boží pravdě: „Prosím vás pro Pána Boha nedejte hubit dobré kněze. A všechny vás prosím, abyste zůstali v Boží pravdě.“

Petr z Mladoňovic, přímý svědek Husovy mučednické smrti, svědčí: Přišed pak 6. července na popraviště, poklekl, a rozepjav ruce a zdvihnuv oči k nebi, velmi zbožně se modlil žalmy a zvláště: „Smiluj se nade mnou, Bože“, a „V tebe, Pane, jsem doufal“, „V ruce tvé, Pane, poroučím svého ducha. Když opakoval verš, okolo stojící ho slyšeli modlit naplněného štěstím a s tváří radostnou.

Vstav pak na příkaz biřice z místa modlitby, vysokým a srozumitelným hlasem, že ho všichni mohli dobře slyšet, pravil: „Pane Ježíši Kriste, tuto strašnou, potupnou a ukrutnou smrt pro tvé evangelium a kázání tvého slova chci velmi trpělivě a pokorně vytrpěti.“ Okolo stojící povzbuzoval, pak je prosil, aby nevěřili, že on články, od falešných svědků jemu přičítané, jakýmkoli způsobem držel, kázal nebo učil. Potom ho svlekli z jeho šatu a uvázali k jakémusi sloupu provazy. Dříví promíšené slámou obložili kolem jeho těla tak stojícího až po bradu.

Dříve však, než by ho podpálili, přijel k němu říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu, vybízeje ho, aby ještě zachoval život bez úrazu, a aby to, co kdysi kázal, a svoje slova odpřisáhl a odvolal. Mučedník Jan odpověděl: „Bůh mi jest svědek, že jsem to, co se mi falešně připisuje a skrze falešné svědky přičítá, nikdy neučil, ani nekázal, ale prvořadým úmyslem mého kázání a všech jiných mých skutků nebo písem bylo, abych jen mohl lidi zachrániti od hříchů. V té pak pravdě evangelia, kterou jsem psal, učil a kázal ze slov a výkladů svatých učitelů církve, dnes radostně chci umříti.“ Hned biřici zapálili hranici a Mistr vysokým hlasem dvakrát zazpíval: „Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi“ a pak: „Jenž jsi se narodil z Marie Panny“, a vítr mu vehnal plamen do tváře. Pak, dříve, co bys rychle mohl odříkati dva nebo nejvíce tři Otčenáše, vypustil duši v Pánu.

Vše obrátili v popel se slovy: „Aby snad Čechové neměli nic za relikvii.“ Popel naložili na jednu káru a vhodili do blízké řeky Rýna.

Co by řekl tento svatý kněz v tomto roce 2018 českým kněžím a českému národu? Zřejmě to samé, co mu vždy nejvíce leželo na srdci, a to je, aby každý poznal Ježíše, který je vtělená Pravda. Jeho výzva je dnes mimořádně aktuální: Proto, věrný křesťane, hledej pravdu,... miluj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí od hříchu a od ďábla, od smrti duše a konečně, od smrti věčné!“

Za Byzantský katolický patriarchát

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473