ACH TI SOUSEDI!!!

Projev prezidenta Edvarda Beneše po odsunu „sudetských“ Němců:

„Odsunuli jsme z této země definitivně Němce (potlesk). Musíme tento výsledek naší národní revoluce udržet. A udržíme jej. (potlesk) benes 3Boj však není daleko skončen. Při povaze svých sousedů musíme si být vědomi toho, že nikdy snad úplně skončen nebude. Boj a zejména náš národní boj - život byl vždycky bojem a bude bojem dál. Za chvíli bude, za rok, za dvě léta, za čtyři léta, za pět let bude nový boj mezi Němci a ostatními evropskými národy. Znovu říkám, nehořím tou pomstou, nemyslím, že máme nějakým nelidským způsobem stále a stále toto připomínat. Ale až nám Němci začnou vytýkat náš nacionalismus, já to vím, až nám začnou vytýkat, že jsme vyhnali tolik a tolik Němců od nás, až nám začnou vypočítávat, co všecko - jaké hodnoty Němci čeští a všichni ostatní ztratili, a že chtějí takové a takové odškodnění, tož jim musíme hned povědět: „Ano prosím, až nám zaplatíte do spoledního krejcaru všecko to, co jste zde za protektorátu vykradli, vyloupili, všecky ty peněžní taxy, které jste našemu lidu uložili, až nám všecko, co jste zničili, do posledního krejcaru vyplatíte, my budeme uvažovat, zdali nějakou část toho, máme také vám nebo těm lidem povolit, prosím.“ Až nám začnou vykládat: „No vy jste přeci jen mnoho našich lidí od vás vyhnali, aby to nebylo nelidské, tak …“ My jim musíme ukázat a zeptat se jich, co já jsem vždycky za války Angličanům a Američanům říkával: „Myslíte, že je lepší, abychom se po válce dostali do zuřivé občanské války, ve které půjde o boj na život a na smrt mezi Němci, kteří u nás zůstanou a našimi lidmi nebo myslíte, že je lépe, abychom je naložili na vagony a poslali je rozumným způsobem dom?“. Já myslím, že humanitní je a našim zásadám odpovídá to druhé.“

(Doslovný přepis archivního zvukového záznamu.)

K našim reparačním nárokům vůči Německu

Když W. Brandt byl v 70. letech v Praze, tak nám slíbil, že od Německa dostaneme reparace zaplacené. Uvedl však jednu podmínku. Nejdříve Německo musí být sjednocené a pak zaplatíme reparace. Západní Německo přece nebude platit reparace i za Východní Německo. Pak nám slibovali zaplacení reparací další němečtí státníci. Snad posledním z nich byl H. D. Genscher, ministr zahraničních věcí. Když jsme s Německem chtěli jednat o reparacích, Genscher nám sliboval, jakmile dojde ke sjednocení Německa, sejdeme se a rychle se dohodneme. Ke sjednocení Německa došlo. Pak Genscher opět prosil ještě o chvilku strpení. Na programu jsou nyní celoněmecké volby. Po nich nastane ona vhodná doba k jednání o reparacích. Volby minuly. Němci však o reparacích nechtěli nic slyšet. Ano, pravděpodobně za tím stál i H. D. Genscher.

Otázkami našich reparačních nároků se zabývá již léta prof. JUDr. V. Pavlíček, CSc. Zapamatovali jsme si jeho větu, že kdykoliv můžeme položit naše reparační požadavky na jednací stůl. Domníváme se, že zatím k tomu chyběla odvaha našich státníků i diplomatů. Jejich odvolávání se na Česko-německou deklaraci z roku 1997, jíž jsme se, jak tvrdí, zřekli svých nároků vůči Německu, je trapné. Naše reparační nároky byly zakotveny Pařížskou reparační smlouvou a, jak jsme přesvědčeni, dále trvají. Nemůžeme však souhlasit s následujícím tvrzením pana Jindráka: „V pařížských dohodách o reparaci, kdy jsme čerpali jen velmi malou částku, tak se tam mají započítat majetky odsunutých sudetských Němců, ale nikdo to pořádně nevyčíslil,“ odpověděl Jindrák.

Tak především Německo nám na reparacích zaplatilo přibližně 0,4 % z částky, jíž nám dluhuje. Tedy nejde o nějaké naše čerpání reparací, ale o placení reparací Německem. A to bohužel své reparační povinnosti vůči nám neplní. Ministerstvo zahraničních věcí Československa vydalo v roce 1946 knihu o Pařížské reparační smlouvě. Zde je vysloveně uvedeno, že my, Československo, jsme povinni konfiskovat německý majetek tak, aby se nedostal zpět do německých rukou. Toto ustanovení skutečně též mluví o tom, že tyto konfiskované majetky odpočtou signatární vlády od svého podílu na reparacích (paragraf A str. 67 Dohoda o německých reparacích, vydalo ministerstvo zahraničních věcí v Praze, Orbis, I. vydání v srpnu 1946)

Ale u tohoto ustanovení nelze zůstat. Je třeba pokračovat ve studiu dále a přejít k paragrafu D. Zde se můžeme dočíst: „Při provádění ustanovení výše uvedeného paragrafu A majetek, který byl vlastnictvím členské země Spojených národů anebo osob, které byly příslušníky této země a nikoli Německa a v době anexe nebo okupace této země Německem či v době jejího vstupu do války, nebude započten na jeho účet reparací…“ A právě toto ustanovení Pařížské reparační smlouvy uvádí, že hodnotu majetku konfiskovanému přesídlovanému německému obyvatelstvu nejsme povinni odečíst ze svého reparačního účtu (str. 67-68, Dohoda o německých reparacích, přeložil a opatřil poznámkami Dr. Miroslav Rašín. Vydalo ministerstvo zahraničních věcí v Praze, Orbis, I. vydání v srpnu 1946). Bylo by dobré, kdyby naši všichni „dobromilci“ dostudovali ustanovení o reparacích až do konce a Pak dělali závěry. Řešení nula od nuly pojde, odmítáme, i když by bylo vydáno ve zvlášť líbivé formě, samozřejmě doprovázené velkým mediálním humbukem a předváděním „našich“ politiků v roli, jíž napsal k naší velké škodě někdo jiný. Jde v současnosti přibližně o částku 3,5 bilionů korun, která nám patří. I Slovenská republika má nárok na přiměřenou částku z této sumy. A jí bychom se měli hlasitě domáhat. Činí to dnes již Řekové, nově i Poláci. Proč nikoliv i my? Ze Slovenska zatím znějí jen nepříliš určitá slova.

Tolik k tématu ve stručnosti a zjednodušeně. Pokud se v něčem mýlíme, rádi se dáme poučit.

JUDr. O. Tuleškov

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473