SLOVANSKÁ PRAHA 2018 (7. - 9. 6.)

170 VÝROČÍ SLOVANSKÉHO SJEZDU

ans vvaVladimíra Vítová:

2. – 12. 6. 1848 se konal v Praze Slovanský sjezd a ten se snažil sjednotit všechny Slovany žijící v Rakouské monarchii. Sjezd měl 4 hlavní body programu.

1. Vytvoření spolku rakouských Slovanů.

2. Vztah ke Slovanům mimo Rakousko.

3. Vztah k neslovanským národům v rakouských zemích.

4. Vztah rakouských Slovanů k neslovanským národům mimo Rakousko, tedy zejména k Německu.

Byla vlastně pokryta celá šíře spolupráce mezi slovanskými národy v rámci Rakouska-Uherska, mezi slovanskými národy vůbec a mezi slovanskými národy a neslovanskými národy. Komplexní program. Sjezd byl zahájen na Žofínském ostrově (také se mu říká Slovanský ostrov) a jeho základní ideou byly Panslavismus a Austroslavismus. Dvě takové ideje, dva koncepty. Předsedou sjezdu byl František Palacký, který propagoval konkrétně Austroslavismus jako obranu proti Pangermanismu („Všeněmectví“). Aliance národních sil (ANS) měla několik demonstrací právě na náměstí Františka Palackého, kde je jeho socha, je to před ministerstvem zdravotnictví – hezké námětí u Vltavy.

Sjezd provázela v podstatě nejednotnost jednotlivých národů, ale přesto se dokázali dohodnout na manifestu sjezdu, který se jmenoval „Manifest sjezdu slovanského k národům evropským“. Hlavní myšlenkou bylo: Právo národů na sebeurčení. Na uskutečnění se také významně podílel Karel Havlíček Borovský. Pak následovalo velké množství sjezdů. K posledním patří sjezd v Praze v roce 1998, kde jsem byla osobně účastná, úplně poslední byl v Moskvě v roce 2017. Také o tom proběhla kritická zpráva v „manstreamu“.

Konkrétně k pojmům Austroslavismus a Panslavismus: Ty se dnes už nepoužívají, ale myšlenky možná ožívají.

Austroslavismus byl takový politický koncept a program, který měl řešit problémy Slovanů v Rakouském císařství a později v Rakousku-Uhersku. Zmínila jsem jméno Karel Havlíček Borovský. Ten ho vlastně navrhl, jako první koncept a program v roce 1846. Byl to právě takový protinávrh k Panslavismu. Později ho rozvinul do uceleného politického programu právě František Palacký. Austroslavismus byl také částečně podporovaný dalšími slovanskými národy v Rakouském císařství. Především předpokládal mírovou spolupráci menších slovanských národů střední Evropy, které žily na území rakouské monarchie, a pro které bylo důležité, aby jim nedominovaly německy mluvící elity. To byla největší snaha. A právě Palacký navrhoval federaci osmi národních krajů s výraznou samosprávou. Tento koncept Austroslavismu přetrval do roku 1918, dokonce byl zpracován v návrzích federalizace Rakouska-Uherska pod názvem „Spojené státy velkého Rakouska“. Je zajímavé se na to podívat z historického hlediska, možná i pro inspiraci částí toho plánu, co se týká konkrétně střední Evropy. Pár zajímavostí týkající se ČR: Tehdy ten návrh Spojených států velkého Rakouska – plánovaného státního útvaru, který měl vzniknout federalizací Rakousko-Uherské monarchie. Jako první ho vypracoval v roce 1906 Aurel Popovič na objednávku arcivévody Františka Ferdinanda. Jeho cílem bylo omezit národnostní napětí a vytvořit 15 poloautonomních států na etnickém základě. Zajímavé bylo, že německé Rakousko měl být jeden celek. To bylo dnešní Rakousko včetně jižních Tyrol, ale i včetně části jižních Čech a Moravy, dále Čechy a Morava s částí Těšínska, německé Čechy, německá Morava, západní Halič (to byli Poláci), východní Halič (Ukrajinci), Slovensko, Maďarsko, Sedmihradsko (Rumuni), Sikulsko (Maďaři), Vojvodina (Srbové), Chorvatsko, Terst (Italové), Kraňsko (Slovinci), Tridentsko (Italové). Předpokládalo se také vytvoření samosprávných oblastí v místech s německy mluvícím obyvatelstvem – u nás se to týkalo okolí Jihlavy a Brašova. Bylo to velmi spravedlivé i k ostatním národnostem, takže to nelze považovat za něco špatného, protože se opravdu snažili být velmi spravedliví. Tomuto plánu zabránila 1. světová válka. To je shrnutá idea Austroslavismu. Další byla idea Panslavismu. Bylo na každém, jestli se přikloní k jednomu nebo druhému nebo bude pracovat s oběma koncepty. Panslavismus = slovanská vzájemnost – všeslovanství. Idea jednoty slovanských národů. Politické i náboženské i kulturní sjednocení. Za zakladatele je považován chorvatský misionář Juraj Križanič. V Moderní době – v naší historii se z panslavismu vyčlenilo tzv. novoslovanství. Jeho představitelem byl Karel Kramář. Na Karla Kramáře se třeba hodně odvolává politická strana Národní demokracie. Ta se považuje za jeho pokračovatele v našich zemích, co se týká politických stran. Za 1. světové války vydal Karel Kramář dokument známý jako Slovanská ústava a tam popsal fungování eventuálního všeslovanského státu. Měl vizi, že takováto slovanská federace, která by vznikla, by fungovala pod patronací Ruska, a že ruština by byla hlavním komunikačním jazykem, což se částečně pravácky stalo po druhé světové válce v zemích, které osvobodil Sovětský svaz a pak jak byly poválečné dohody, tak tam se všichni učili rusky, aby se vlastně všechny ty slovanské země domluvili. V ČR v duchu Panslavismu je několik spolků, jeden, se kterým spolupracujete i na Svobodném vysílači je Českomoravský slovanský svaz a potom některé slovanské spolky. Letos se budou konat za několik dnů od 7. do 9. června 2018 v Praze Všeslovanské národopisné slavnosti – SLOVANSKÁ PRAHA 2018!

Slavnost navazuje na jisté historické tradice:14. června 2018 uplyne 220 let od narození Františka Palackého, uplyne 170 let od 1. všeslovanského sjezdu v Praze na Žofíně. Dále uplyne 110 let od 3. všeslovanského sjezdu v Praze, takže Praha byla ve slovanství vždy velmi aktivní. 20 let od už zmíněného slovanského sjezdu v Praze v hotelu Pyramida v roce 1998. 25. června je Mezinárodní den přátelství a jednoty Slovanů, který byl vyhlášen na protiválečném slovanském kongresu v Pitsburgu v roce 1941 - právě v Americe. Problematice Slovanství se věnujeme obzvláště právě v této době, kdy se o slovanství mluví jen hanlivě, nebo je považováno za něco hanlivého v souvislosti s nacionalismem a podobně. Ráda bych připomněla, že za 2. světové války byli Slované nacistickým Německem považováni za „třetí rasu“. Po Židech a Rómech za třetí rasu, která byla určena k likvidaci zcela oficiálně nebo k zotročení. Říšský vůdce Heinrich Himmler formuloval základy východního generálního plánu (Generalplan Ost), který počítal s likvidací nebo deportací pěti slovanských národů, kam jsme patřili i my. V souvislosti s 2. světovou válkou se hovoří pořád o holocaustu, ale to byl jen jeden ze tří národů určených k likvidaci. Židé, Rómové, ale v daleko větším počtu to byli Slované. Zmiňovali jsme už věci kolem osvobození, o snahách o posouvání historie, ale o tomto se úplně mlčí. Že Slované byli za 2. světové války určeni k likvidaci! Zajímavé je, že německý teoretik Karel Marx byl velkým odpůrcem Slovanů.

Jaký cíl má výše uvedená akce, která se bude konat v Praze?

Akce se bude odehrávat v Ruském středisku vědy a kultury. Cílem je návrat ke slovanským hodnotám, upevnění vztahů mezi slovanskými národy, krajanskými menšinami ve světě, obrana národního jazyka – ta je velmi důležitá, kultury a zvyků. To je zvlášť důležité v souvislosti s dnešní mezinárodně politickou situací a migrací. Hlavní heslo je: STUDUJME SLOVANY NYNĚJŠÍ A LÉPE POCHOPÍME I SLOVANY MINULÉ (citát T. G. Masaryka). Další heslo ještě je: ZA SLOVANSKOU JEDNOTU, MÍR A PŘÁTELSTVÍ S JINÝMI NÁRODY.

Slované jsou v podstatě střední a východní Evropa. Celá střední a východní Evropa na rozdíl od západní Evropy, která nemluví slovanskými jazyky, tak to dělítko je v tom, jak se chovali na mezinárodní politické scéně a historicky: Tyto země – slovanské země nikdy neměli kolonie, oni netyli z druhých národů, oni je nezotročovali. Ale když se podíváte na západ od našich hranic, tak tam každý stát měl nějaké kolonie. Pokud se říká, že např. jsme byli vykořisťováni v rámci RVHP, pak musím říci, že to nebyla pravda. I když je teď velmi módní to říkat. Je pravda, že v socialistickém bloku byl jakási dělba práce. Bylo tam dělení průmyslu, zón, co kdo bude vyrábět apod., ale POZOR! Na rozdíl od dneška – všechny ty továrny patřily lidu těch zemí. U nás nepatřila žádná továrna Rusku, žádná Polsku, žádná nepatřila jiným státům. Všechny byly ve vlastnictví toho národa – naší země. To bylo i v ostatních zemích. Taková byla praxe v rámci RVHP. Přirovnávat dnes Evropu k RVHP je scestné. Když jsem zmínila nejzákladnější hledisko, kdo vlastní průmyslovou a jinou výrobu, nemovitosti v jednotlivých státech a tedy i u nás? Kolik je tady českých vlastníků? Stačily by možná prsty jedné ruky po roce 1989! A to je ten nejzásadnější rozdíl mezi obdobím před rokem 1989 a dnes. Nehovořilo se o slovanství v politickém slova smyslu, hovořilo se po 2. světové válce do roku 1989 o spolupráci střední Evropy a východoevropských zemí a to jsou země slovanské. Slovanství se považovalo obzvlášť za kulturní spolupráci. Dnes se snaží některé spolky, méně už politické strany tu ideu oprášit, protože my nemáme jako národ jinou šanci na přežití. Z našeho pohledu, z pohledu ALIANCE NÁRODNÍCH SIL, je otázka slovanství velmi důležitá a my ji podporujeme. Je to také jeden z bodů našeho programu. Když jsem zmínila Národní demokracii, jsou ještě dvě nebo tři malé strany, které tu ideu vůbec zmiňují ve svém, programu. Ostatní politické strany, ty, co jsou v parlamentu nebo ty více známé, tak nikdo z nich se o ideu slovanství vůbec nezajímá.

Další z účastníků semináře připomněl SLOVANSKÉ DESATERO:

DESATERO

To jsou přesně body, kterými se současná společnost vůbec neřídí, které jsou vlastně zatracovány a rozvíjí se přesným opakem. Kdybychom vzali bod po bodu, tak najdeme v současném životě tisíce příkladů a trend je přesně opačný. Je opačný ve školství, ve vzdělávání, v kultuře, v genderové politice, úplně přesně naopak je nyní směrována celá lidská společnost. Žádné morální hodnoty, žádné morální zásady, žádná stanoviska. Nectít generace před námi, nectít historii, nerozmnožovat se. Další účastník doplňuje: Slované nejen že neměli kolonie, ale nevedli ani koloniální nebo expanzivní války. Jestli si někdo myslí, že Západ je tak šikovný, že tam je takový chytrost, taková produktivita práce, tak v tom to není. Vždyť oni po staletí tyjí ze zbytku světa, kradou tam suroviny, kradou tam lidské zdroje. To je ten diametrální rozdíl mezi západní a východní Evropou i z hlediska morálního a historického.

V řeči čísel: Oběti hitlerovců a jejich nohsledů kolem 28 milionů. 6 milionů židovských obětí. Hitler měl ale v plánu vyhladit 300 milionů Slovanů a jejich země zalidnit germánskými národ v duchu programu Drank nach Osten, který běží už asi 1000 let. Nikdo nechce snižovat oběti holocaustu, ale musíme upozornit na to, že právě západní svět zamlčuje, že hlavní obětí řádění nacistů za 2. světové války byly slovanské národy, v první řadě největší z nich – ruský národ.

Někdo je vyzdvihován. Někdo je upozaďován, tak se ptejme jak mediální propaganda, zamlčování a protěžování funguje a proč. A my to musíme stále připomínat, aby lidé věděli a šířili to dál!

V závěru autorka přirovnala národy západní a východní k hudebním tóninám „dur“ (Západ) a „moll“ (Východ), když my – Češi – se nacházíme přímo na rozhraní těchto národních mentalit.

Poznámka za okraj:

Přirovnání paní Vladimíry Vítové k tóninám – tvrdé (dur) a měkké (moll) mi připomenulo nedávnou debatu s mým synem, kde jsme srovnávali rozdílnou mentalitu národů – nás Slovanů a řekněme národů anglosaských - západních. Jsme rozdílní. Máme jiné vnímání světa a jeho projevů, třeba humoru. Tak americký humor, který je pro ně k popukání, je pro mě málokdy k smíchu. Myslím, že to souvisí se způsobem vývoje a dosaženou úrovní kultury života a jeho projevů. Vyslovil jsem svůj názor, že řadím z hlediska čistě lidského – člověčího, má-li být člověk vrcholem vývoje tvorstva – náš národ výše než třeba ty „zápaďáky“. Tyto a podobné západní národy jsou hrubší, primitivnější, mají blíže k násilí (nevím jak dnes, ale v jisté době byl v Anglii a podobných zemích třeba box součástí školních osnov), jejich řeč je jednodušší, dobře se učí, podle mého názoru se možná i proto snadněji stala světovou. Slované dospěli do stádia, že jsou jemnější, citlivější, něžnější, vnímavější, snášenlivější, jejich řeč je květnatější, život bohatší, ve více barevných odstínech. Možná a nejspíše asi proto i těžší než primitivnějších neurvalců.

Abychom si rozuměli, mluvím o obecné národní mentalitě, která nám je skutečně vlastní. Nemluvím o tom, že někteří lidé, často mládež nebo umělci se snaží přizpůsobovat hrubším a primitivnějším západním vzorům. Nemluvím o vulgaritách a trumfování se v debilitách různého druhu, které nemohou mít v našich podmínkách přirozený úspěch a uznanou hodnotu, protože nejsou naše, nám vlastní.

Podotýkám, že můj syn se mnou příliš nesouhlasil. Nemám mu to za zlé. Má svůj názor a je dobře, když ho říká. Je ještě mladý a má za sebou příliš malou část život, aby mohl vážit a hodnotit….

Promiňte, ale dovolil jsem si připojit tuto mou malou hudební transkripci národů v „dur“ a „moll“.

V Mimoni 6. 6. 2018, M. Starý

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473