JAK SE OSVOBODILA PLZEŇ?!!!

Protože se stále více objevují vyjádření, že naši republiku celou osvobodili Američané, dokonce to tvrdí i učitelky (viz "pořad" Jílkové), oslavují se pomníky, na kterých je více jmen padlých Američanů, než tady v roce 1945 skutečně padlo, je velmi nutné uvádět věci na pravou a pravdivou míru.

Výše zmíněných prohlášení se dopouštějí negramotní vypatlanci nebo gramotní kryplové, kteří se z nás ostatních snaží negramotné vypatlance udělat. K osvobození Plzně uvádíme (ze dvou zdrojů – třetí se shodoval s těmi dvěma – pozn. RSP)

Kdo doopravdy v roce 1945 osvobodil Plzeň?

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.">Josef Vít

Podle našich médií a hlavně televize byla Plzeň v květnových dnech roku 1945 osvobozena americkou armádou. Skutečnost však byla trochu jiná. Pod vlivem událostí v Praze, kde obyvatelé již 4. května večer začali strhávat německé nápisy, došlo následujícího dne 5. května v Plzni v ranních hodinách k živelným lidovým akcím, které přerostly v povstání. Na ulicích začalo být rušno. Lidé přepadávali jednotlivé německé vojáky, aby se zmocnili jejich zbraní.  Hned ráno na náměstí Republiky strhli nacistickou propagační ceduli a z ochozu kostela sv. Bartoloměje spustili dlouhé prapory - československý, sovětský, americký a anglický. Shromáždění lidé pochodovali kolem náměstí a zpívali se slzami v očích státní hymnu. V oknech se začaly objevovat československé prapory. Nakonec se objevila vlajka i v oknech radnice.

Na  hlavních ulicích města začalo být rušno. Plzeňané pochodovali hlavními ulicemi za nesmírného nadšení a vykřikovali slávu Československé republice. Strhávali přitom nebo zamalovávali německé nápisy. Z ochozu divadla k nim promluvil herec Štěpán Zemánek. Také on provolával slávu Svobodné Československé republice. Do toho se začínala ozývat střelba na náměstí  a v Nerudově ulici. Padly první oběti z řad povstalých vlastenců. Na Klatovské třídě rozehnal ozbrojený německý oddíl z tamního velitelství průvod demonstrantů. I zde došlo ke střelbě.

Za nejdůležitější považovali Plzeňané obsazení radnice. Krátce po desáté hodině pronikla do budovy radnice skupina občanů ozbrojených jen pistolemi. Zajistili bez odporu německé starosty dr. Waltera Sturma a Karla Wilda. Bývalý starosta Bolevce Václav Půta sdělil Sturmovi, že český lid zahájil revoluci a že moc v Plzni přebírá Revoluční národní výbor, jehož členové se vzápětí dostaví na radnici. Současně požádal svrženého starostu, aby velitelství německé armády nařídilo stažení nacistických vojsk z ulic města. Po obsazení radnice se povstalci rozhodli obsadit také plzeňský vysilač, který byl v rukách německé Sicherheindienst pod velením majora Schiefelbeina.

Mezitím se členové Revolučního národního výboru (RNV) sešli ve Zbrojnické ulici. Rozhodli se postavit do čela povstání, dát mu organizaci a začít plnit úkoly již předem připravené. V deset hodin přešli, bouřlivě pozdravováni občany města, do historické budovy radnice na náměstí. Tam členové výboru složili slib věrnosti nové republice Československé. Potom promluvil k občanům města z okna radnice Eduard Laštovka, který prohlásil převzetí moci ve městě. Tímto aktem převzal RNV v Plzni odpovědnost za další vývoj v městě i za průběh povstání. Poté promluvili k občanům i další členové RNV.

Mezitím již zvláštní oddíl povstalců obsadil na soutoku Mže a Radbuzy v místě zvaném Na obcizně plzeňský radiový vysílač. Internoval německou obsluhu, které se však před tím podařilo poškodit část zařízení. Přesto jej Ing Mancl a F. Mlnařík za pomoci radioamatérů urychleně uvedli do provozu. Díky nim v sobotu 5. května v 12:35 hodin slyšeli občané města a celého kraje na vlně 359 m z úst představitele RNV tato památná slova: "Občané českoslovenští! U vědomí historické chvíle, kterou právě prožíváme, zdravím Vás srdečně a tisknu všem v duchu ruku. Jménem národního výboru přejímáme do správy město Plzeň. Žádáme Vás, abyste zachovali naprostý klid, důstojnost, hodnou tohoto okamžiku, abyste zůstali ve svých příbytcích a čekali na další informace národního výboru. Volám město Plzeň, černou, rudou Plzeň, voláme Vás! Přebíráme jménem Revolučního národního výboru veškerou pravomoc města Plzně a žádáme důrazně, abyste všechny naše rozkazy plně pochopili a plnili. Všichni zůstaňte na svých pracovních místech. Jděte všichni po své práci. Nikdo nechoďte do ulic, připravujte uvítání spojeneckým armádám. Usnadněte nám naši práci! Zachovejte životy, nechoďte do ulic, zůstaňte na svých místech .. ."

Povstalcům se podařilo obsazení hlavních plzeňských závodů. Ve Škodovce příslušníci požárního sboru odzbrojili za podpory zaměstnanců německou závodní stráž (Werkschutz). Němečtí úředníci a udavači byli zajištěni a předáni městské policii. Škodovka se tak dostala hned 5. května do rukou zaměstnanců. Vytvořili  Revoluční národní výbor, jehož dva členové ing. Otakar Šolta a ing. Jaroslav Říha byli pověřeni dočasným vedením závodu.

Ze Škodovky vyjely na pomoc povstalcům tři tanky s československými vlajkami. Jeden z nich však byl bez ochranné kopule. To se stalo osudným pro jeho osádku. V Nerudově ulici zahájili po ní fašisté palbu z oken bývalé německé obchodní akademie. Padli první škodováci Josef Holub a Rudolf Rejthar z PIzně; třetí člen osádky Josef Vonášek podlehl brzy nato těžkému zranění.

Po desáté hodině členové Bojových skupin obsadili Hnědý dům. Při přestřelce byl poraněn malíř V. Modrý. Boje o dům se s početnou skupinou povstalců zúčastnili staří komunisté Antonín Mach, Josef Voříšek a Jindřich Solfronk. Od prvního dne povstání a revoluce, kdy byl "Hnědý dům" přeměněn v sekretariát KSČ, tam chodily stovky lidí a ochotně dávaly své síly k disposici povstalcům. Do povstání se zapojila i městská policie, která byla od počátku povstání jedinou větší vojensky organizovanou a ozbrojenou plzeňskou silou. Její ilegální pracovníci reorganizovali bezpečnostní složky a zatkli policejního ředitele, nespolehlivé důstojníky a kolaboranty. Reorganizovaný sbor obsadil všechny policejní strážnice a za podpory ozbrojených občanů zajistil některé úřady a veřejné budovy. V květnových dnech vystupovala většina příslušníků policejního sboru po boku povstalců a stala se ozbrojenou oporou revolučních národních výborů.

Povstání se rychle rozšířilo na celý kraj. Podstatně k tomu pomohly vojenské akce skupin Národní stráže a Revoluční gardy ustavované zpočátku převážně živelně v celém kraji. Značný podíl na jejich činnosti měla především mládež, která nastoupila ihned v první den povstání do boje. Její příslušníci odzbrojovali Němce, obsazovali důležité veřejné a vojenské objekty, zatýkali fašisty a kolaboranty.

Díky nadšení lidu Plzně a Plzeňska byla již 5. května osvobozena všechna větší města v kraji a ve většině z nich byly ustaveny Revoluční národní výbory. Mezi těmito místy byla Plzeň, Rokycany, Zbiroh, Kralovice, Plasy, Blovice, Přeštíce, Dobřany, Klatovy, Sušice, Kdyně, Domažlice a Nepomuk. Během čtyřiadvaceti hodin od začátku povstání byly ustaveny národní výbory téměř ve všech vesnicích na českém západě.

Po celou dobu povstání hrozilo střetnutí s oddíly "wehrmachtu", které se zmateně přesouvaly na západ do amerického zajetí, a zejména s početnou německou posádkou v Plzni (měla asi pět až sedm tisíc mužů), která byla velmi dohře vyzbrojena a měla zkušenosti z války. Naproti tomu čeští povstalci v Plzni měli od začátku značný nedostatek zbraní. Za této situace přistoupili k vyjednávání s německým velitelem generálem von Majewskym. Jednali s ním člen RNV K. Křepinský a generál J. Kloud. Podle nich byl von Majewsky svolný k jednání. Sdělil jim, že vojska internoval do kasáren a nezahájí boj, pokud nebude vyprovokován. Čekal na rozkazy z Prahy.

Generál Kloud vyslal do Klatov delegaci k americké armádě s prosbou o rychlou pomoc. Spojky narazily na Američany za městem. V noci na 6. května americký velitel vyzval telefonicky německé velitelství ke kapitulaci. Generál von Majewsky odpověděl, že špatně slyší a aby američtí parlamentáři přijeli do Plzně. Poté americký velitel řekl, že o dalším postupu rozhodne ráno, po hlášení českého velitele o bezpečnosti silnice Plzeň-Klatovy (byl podělaný až za ušima…). Žádal, aby silnici projeli spolehliví motocyklisté a nahlásili, zda je silnice bezpečná. Potom dal telefonovat do Přeštic, že budou zítra zabrány.

Už 4. května vydal v ranních hodinách generál Patton rozkaz  k postupu svých vojsk na styčnou linii Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice dohodnutou s velením Sovětské armády. V šest hodin ráno 6. května obnovily jednotky V. amerického sboru svůj postup - nyní již zamířily přímo na Plzeň. 

Jednotky V. armádního sboru postupovaly v průběhu 6. května velmi rychle, protože se již nesetkávaly s organizovaným odporem německých vojsk.

Jako první přijeli 6. května v 8:15 hodin na plzeňské náměstí Republiky od Skvrňan příslušníci 16. pancéřové divize a brzy na to i jednotky 23. a 38. pluku 2. pěší divize. Její součástí byl 17. střelecký prapor osmi set belgických dobrovolníků (bývalých účastníků podzemního hnutí odporu), zformovaných v Lutychu a zařazených do americké armády. Starosta Plzně uvítal velitele 2. pěší divize generála Robertsona tradičním způsobem - chlebem a solí.

Hned v ranních hodinách zajali Američané bez odporu na 3000 německých vojáků. Setkali se jen s ojedinělou zákeřnou střelbou zfanatizovaných nacistů (např. z věže bartolomějského kostela na náměstí Republiky), při níž byl zraněn jeden americký voják. V téže době podpisoval generál von Majewsky kapitulační listinu, napsanou vlastnoručně na kus papíru plk. Perkinsem. Krátce nato se von Majewsky zastřelil.

Velitel V. sboru vydal 6. května v 15 hodin nařízení, jímž byl zakončen postup jednotek po dosažení linie Karlovy Vary-Plzeň.  Americké jednotky svým urychleným postupem do Plzně v posledních dnech války zabezpečily vojenské výsledky povstalců Plzeňska, kteří odvážně zahájili 5. května ozbrojený boj proti okupantům a osvobodili převážnou část českého západu ještě před příchodem americké armády.

Velkého uvítání se dostalo dne 7. května 150 příslušníkům naší západní brigády. Příští den byli tito vojáci přesunuti do Kyšic. Naši vojáci požadovali, aby jim Američané umožnili jet na pomoc krvácející Praze. Ale svolení se nedočkali. 

Američtí vojáci byli po svém příchodu do Plzně nadšeně vítáni našimi občany, kteří v nich viděli své osvoboditele - představitele spojenecké armády.

Velitelství amerických jednotek však způsobilo Plzni a západním Čechám nemálo nesnází a těžkostí. Od počátku zasahovalo do vnitřních záležitostí našeho státu. O tom svědčilo úsilí o zřízení vojenských správ v některých místech kraje. Plzeňský rozhlas např. vyhlásil hned první den 6. května před 15. hodinou nařízení amerického velitele, v němž se mj. přikazovalo:

"Starostou města byl jmenován Václav Hrbek, zaměstnanec města Plzně, který jmenuje své spolupracovníky.  Velitelem policie byl jmenován Ladislav Mixa. Oba jsou odpovědni za pořádek veliteli pancéřové armády.  Odevzdejte ihned zbraně, výbušniny - i policie a vojsko - fotoaparáty a vysílací stanice na revírech policie. Telefonní i telegrafní styk je uzavřen. Vydávání novin bylo zastaveno".

Komunisté zahájili vydávání svého listu Pravda hned v noci z 5. na 6. května. Spolu s ním vyšel list sociálně demokratické strany Nová doba. Komunisté však i přes zákaz vydávali i nadále svou Pravdu, kterou rozmnožovali na cyklostylu.

Velitel amerických jednotek přikázal svým vojákům, aby odzbrojili naše občany, kteří povstali se zbraní v ruce proti nacistickým okupantům. Přes prosby pražského rozhlasu, který volal naléhavě o pomoc, zakázalo americké velitelství stovkám českých vlastenců odjet na pomoc bojující Praze. Jen na Chodském náměstí v Plzni se shromáždilo na dva tisíce dobrovolníků. Pro množící se projevy negativního postoje velení americké armády k samostatnosti občanů vznikaly stále častěji hluboké rozpory.

Neměli bychom zapomenout oběti těch, kteří položili své životy za národní svobodu v době květnového  povstání. Nejstarší obětí byla Anna Šimrová, jíž bylo 71 let, a nejmladší patnáctiletý student Jaroslav Roztočil. V ulicích padli během bojů nebo pod palbou zákeřných nacistických fanatiků Josef Benda, Miloslav Fux, Jaroslav Dufek, Antonie Hašková, Josef Holub, Josef Jahn, Jindřich Křečan, Jaroslav Strádal, Karel Tikal, Václav Trnka, Václav Vileta a Anna Žilinová.

V našem kraji padlo též převážně při osvobozování pohraničních oblasti 90 Američanů (z toho v Plzni 1 – pozn. RSP). Po několika dnech  byly oddíly Revoluční gardy vypraveny do pohraničí k zajištění našich státních hranic a k zabezpečení národního majetku. Teprve na konci května byly v nejzápadnějším výběžku republiky spuštěny hraniční závory osvobozené republiky.

V Plzni se konají 6. května každoročně velké oslavy osvobození města americkou armádou. Na české vlastence, kteří položili svoje životy v posledních dnech války, nikdo ani slovem nevzpomene. Jen pár starých pamětníků položí kytku k pomníčkům českých vlastenců padlých v  květnových dnech.  Nikoho nezajímají ti čeští hrdinové, kteří zemřeli v posledních dnech války. A byli to oni, kteří osvobodili Plzeň. Samozřejmě by se tak nestalo, kdyby v té době už nepadl Berlín, kdyby americká armáda nebyla v Chebu a Karlových Varech. Ale všude byl cítit konec té strašné války. Proto Němci kapitulovali už dne 5. května do rukou českého Národního výboru.

(Historické údaje jsem čerpal na internetu, v dobových novinách a z knihy Vojtěcha Laštovky "Plzeň v boji proti fašismu".)

Co se tajilo a o čem se nehovoří....? Konec války 1945 v Plzni... 

30. 4. 1945 americké jednotky dosáhly Chebu, Aše, potom směřovaly do Stříbra, Klatov, Domažlic…
Pražské povstání proti německým okupantům 5. 5. 1945 působilo velmi rychle i mimo Prahu. Ve stejný den v Plzni české síly získaly silné pozice. Němečtí starostové Wild a Sturm byli zajištěni našimi vlastenci. 6. 5. 1945 v 9 hodin ráno vstoupil do Plzně americký vojenský oddíl »B« 16. pancéřové
divize pod velením plukovníka Nobleho. Ten měl nařízeno zastavit se na předměstí Plzně, ale vida příležitost, rozkázal svému oddílu, aby obsadil Plzeň. (Archiv JNV Plzeň, -7-1. plk. Noble).
Revoluční národní výbor v Plzni zveřejnil 6. 5. 1945 výzvu »Na pomocbojující Praze«. Občané Plzně na výzvu reagovali bleskově. Velení USA bylo z české strany požádáno o zapůjčení automobilů pro přepravu dobrovolníků do Prahy a také o některé zbraně. Velení americké armády nejenže takovou žádost odmítlo, ale odjezd dobrovolníků na pomoc Praze zakázalo. Ukazovalo se, že zájmy USA jsou jiné než českých občanů - bojovníků proti německým okupantům.
Počínání Američanů v Plzni bylo podivné a vedlo k narůstání pochybností, o co jim vlastně jde. Po příchodu vojenských jednotek USA do Plzně zrušilojejich velení Revoluční národní výbor v Plzni. Občané Plzně velmi tvrdě tento čin kritizovali a neuznali jej. Američané museli nakonec ustoupit, ale jejich počínání se nezměnilo. Všimněme si některých kroků, které americké vojenské velení v Plzni nařídilo a realizovalo:
- Jen americký velitel má právo určovat strukturu města Plzně.
- Ulice musí být vyklizeny, obyvatelé mohou do ulic jen v rozsahu dvou hodin za den.
- Bylo zakázáno vydávat a rozšiřovat české noviny a české informační letáky.
- Američané plzeňským bojovníkům proti německému fašismu zabavili vysílačky, zbraně, fotoaparáty, a dokonce zabavili i zbraně československým důstojníkům a policistům.
- Veškerá písemná povolení, žádosti, stížnosti… prostě veškeré písemnosti musely být napsány v českém i anglickém jazyce.
- Americké velení neustále opakovalo a kontrolovalo své nařízení, že německým důstojníkům se nesmí nic stát, protože jsou pod americkou kontrolou.
- Občané Plzně se mohli vzdalovat z města jen do vzdálenosti šesti kilometrů…
Americké velení zakazovalo činnost Národních výborů jako orgánů nové lidové moci. To omezovalo naši suverenitu a poškozovalo plnění Košického vládního programu, který byl schválen 5. 4. 1945.
Americké pojetí svobody prozrazoval také politický obsah vyhlášky amerického velitelství ve Strakonicích ze dne 9. 5. 1945 (č.j. 6684). Okresní hejtmani »budou provádět všechna nařízení amerického vojska a to do té doby, dokud nová česká vláda nebude uznána vládou USA…«. Přitom vláda ČSR byla vKošicích 5. 4. 1945 uznána všemi antifašistickými velmocemi a dalšími zeměmi.
Americké bombardování Plzně.
Tento nepřátelský akt nesmí být nikdy zapomenut. Tak to diktují fakta ahistorická pravda. Americkému velkokapitálu šlo hlavně o zničení významného centra naší ekonomiky - Škodových závodů v Plzni a v dané oblasti.
Fašistické Německo v březnu 1939 tyto závody zabralo a využívalo je pro svůj válečný zbrojní program, a to až do konce války v roce 1945.

nalet-plzen
17. - 18. 4. 1945, čtrnáct dnů po přijetí Košického vládního programu,americký velkokapitál, vojáci a zbrojaři vedení vztekem a nervozitou z toho, že uvedené centrum naší ekonomiky nebudou ovládat, přistoupili ke zničení závodů v Plzni. 25. 4. 1945 se uskutečnilo poslední masové bombardování
Škodovky. Bylo to současně poslední bombardování v Evropě. 500 bombardérůUSA svrhlo na uvedený závod 5000 tříštivých, fosforových a zápalných bomb.
29 objektů Škodovky bylo totálně zničeno, 21 těžce poškozeno… nebyl elektrický proud, komunikační a celková infrastruktura byla zničena.

Americký zločin - bombardování Plzně - neměl žádný strategický význam zhlediska dokončování válečné porážky fašistického Německa. Byl to cílený nepřátelský záměr proti nové osvobozené Československé republice, proti její vládě a proti strategické orientaci na SSSR v poválečném období.
Američanům šlo o rozbití průmyslové a ekonomické základny ČSR. USA bombardovaly ještě Nové Zámky, Nitru, Pardubice, Zlín, ČKD-Praha 25. 3. 1945 a další místa. 17. 4. 1945 bombardovaly dělnické čtvrti Škvrňany a Karlov. Bylo zabito 624 Čechů, 453 jich bylo zraněno. Američané zničili 505 budov, seřaďovací nádraží a další objekty. Americký generál Patton, když si prohlížel ruiny Škodovky, prohlásil: »Dobrá práce, jsem spokojený!«
Tajemství čtvrté brány.
V této části zničené Škodovky »pracovaly« dva týmy Američanů ze strategické rozvědky. Zajímaly je výrobní a technologické plány. Prototypy nových německých zbraní, které nebyly použity na frontách. Hledaly archiv závodu,ale ten byl zničen při americkém bombardování. Části archivu a plánů v některých výrobnách nám však přesto Američané ukradli. Náhradní válečný německý archiv nových zbraní a komponentů se ale Američanům nepodařilo odcizit.
22. července 1945 se skupina Američanů převlečených do uniforem důstojníků československé armády zmocnila československých odborníků na odstředivé lití dělových hlavní a unesla je do Mnichova. Americký lup ve Škodovce mohl být ještě větší. Naši vlastenci a nové bezpečnostní orgány ČSR tomu zabraňovali.
Pohled do jednoho policejního hlášení
Pod č. j. 400 pres./1945 bylo uváděno mj. toto: »Po obsazení Plzně americkou armádou vznikla řada nesnází, které se postupem času vyvinuly v problémy.Vojáci obsazují samovolně opuštěné byty bez ohledu na jejich zajištění, vnikají do nich i násilím… na otevřených táborech německého vojska v okolí Ejpovic naskýtá se týž obraz. Zde byly národnímu hospodářství způsobeny milionové škody, hlavně na motorových vozidlech, na kterých se přijela vzdát německá armáda, ustupující od Prahy. Američané velkou část vozidel zničili.«
A pokračuje se dále:
- U Ejpovic Američané zničili velké zásoby prádla a potravin.
- Za starou hrnčírnou v Plzni do obrovské jámy svážela americká nákladní auta velké zásoby potravin, konzerv, nábytku… to polévali benzínem a zapalovali…
- V Chebu zničili Američané velké sklady látek, psacích strojů,radiopřijímačů, konzerv a automobilů…
- V Kraslicích zničili vojáci USA sklady hudebních nástrojů.
- Na zámku Pozorka u Kladrub bylo velké skladiště hlídáno československými hlídkami. Američané hrozící zbraněmi naše hlídky vytlačili, skladiště polili benzínem a zapálili.
- Z Aše bylo do Mnichova uneseno pět odborníků na výrobu technického porcelánu.
- Z tachovského muzea zmizely cenné památky - olejomalby, staré zbraně vykládané stříbrem. S tím vším zmizel také major armády USA Hoower.
- Ve Stodě se americké vojenské velitelství zmocnilo násilím 40 vagonů látek, zabavených Němcům, tyto zásoby Američané spálili.
- Národní výbor v Chebu 14. 5. 1945 oznámil, že americké vojenské velitelství nařídilo odvézt 45 vagonů obilí do Německa…

nalet

Plzeň po americkém náletu.

Fakta a některé údaje jsou použity z textů K. Bartošky a K. Pichlíka »Pokuso hospodářskou kolonizaci ČSR«, Praha 1969, str 11 a další.

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473