VYSVĚTLIVKA

Když 12. 10. 2017 při zahájení Memoriálu genmjr. Sochora ve Stráži pod Ralskem padl zrak váženého člověka a doufám, že mého přítele Pepy D. na titulní stránku posledního – říjnového čísla Severočeské pravdy a na ní na tento obrázek,

33

otočil se ke mně s otázkou: „Ty jsi vyměnil partaj?“ Odpověděl jsem, že nejsem členem žádné politické strany. Vedle Pepy sedící Vašek poznamenal k Pepovi: „Já ti to potom vysvětlím.“

Vysvětlení určitě může nejlépe podat ten, kterého se to přímo týká. Proto se dopouštím písemného „vysvětlení“. Kromě toho je zřejmé, že když nevěděl Pepa, může tápat mnoho dalších, proto své vysvětlení zveřejňuji.

Do Komunistické strany jsem se přihlásil s nástupem do svého prvého zaměstnání po ukončení vzdělání. Bylo to v roce 1968 v Žilině, tedy do KSS. Moji rodiče - komunisté mě vychovali k vědomí, že komunisté jsou ti nejsprávnější a proto na špici dění. Celá léta jsem se snažil tak chovat a vystupovat.

24. 3. 1990 jsem byl okresní konferencí zvolen předsedou OV KSČ (později KSČM) v České Lípě. A potom ještě mnohokrát. Snažil jsem se dělat tu práci dle svého nejlepšího vědomí bez ohledu na čas (12-13 hodin denně) za podprůměrný plat. V posledních pěti letech jsem se snažil najít svého nástupce, který by úroveň práce aspoň udržel a raději ještě zlepšil. Okresnímu výboru jsem zejména v roce 2009 (před konferencí 27. 2. 2010) předložil několik návrhů, ale ten to nebral dost vážně a navrhl moji další kandidaturu. Našli se dva protikandidáti (současný předseda a pan Mackovík). V pořádku. 3 kandidáti pro tajné volby, co lepšího si přát. Před zahájením konference jsem slyšel, jak se paní Hudáková, která svou kandidaturu na přímý dotaz 5 dnů před konferenci jednoznačně odmítla, domlouvá s kýmsi, že před volbou oba protikandidáti odstoupí a místo nich bude kandidovat ona a rozdrtí mě. Pro mě osobně od této lhářky a podrazačky nic nového. Dopadlo to ovšem jinak. Pro Hudakovou hlasovalo jen několik málo delegátů, zejména z její vlastní informačně odblokované a dezorientované ZO KSČM. Byl jsem téměř 90-ti procenty hlasů opět zvolen. Zajímavým jistě je, že jistá Lysáková z Liberce už tři dny po naší konferenci prohlašovala, že bude prohlášena za neplatnou.

V pátek 13. 3. 2017 zvonili u nás doma pánové Scholz (tehdejší instruktor) a Mackovík, mávali mi před nosem papírem podepsaným místopředsedou ÚV Luzarem podle kterého mi téhož dne VV ÚV KSČM v Praze pozastavil výkon všech funkcí a požadovali, abych jim okamžitě předal klíče od budovy KSČM v České Lípě. Vyhodil jsem je. K rozhodnutí přijatému bez mé přítomnosti nebyl žádný důvod, pokud za důvod nepovažuji lživé informace obou pánů o průběhu okresní konference. Že byly lživé, jsem mohl a dodnes mohu doložit videozáznamem okresní konference. Všichni, kdo záznam viděli (včetně pracovníků ÚV), to potvrdili. Nic nebylo porušeno, vše proběhlo bez závad. Hned druhý den (v sobotu) se sešla skupina funkcionářů KSČM okresu Česká Lípa a následující den – v neděli se sešel mimořádně OV KSČM. Podané protesty nebyly vyslyšeny. Nastala zvláštní situace. Na okrese seděl předseda, který nemohl nic podepsat, řízením OV byl z Prahy pověřen místopředseda Branda. Bylo požadováno svolání nové konference. To OV KSČM v České Lípě trvale odmítal. Nebyl k tomu žádný důvod. Konference 27. 2. 2010 proběhla řádně a vyšší orgán neměl žádný důvod rušit její výsledky. Dny běžely a řešení žádné.

V červenci 2010 při několikáté návštěvě „vrchnosti“ opět k ničemu nevedoucí jsem předložil vlastní návrh řešení o šesti bodech. Jedním z bodů bylo ukončení mého pracovního poměru dohodou (stalo se k 8. 8. 2010) s podmínkou, že OV KSČM schválí můj návrh na předsedu OV KSČM – V. Větrovce. Od té doby jsem byl členem KSČM bez funkce. Následně navrhl předseda naší ZO KSČM v Mimoni (dnes už není členem KSČM) Schleier na schůzi výboru projednat na členské schůzi ukončení mého členství v KSČM. Pro návrh hlasovali dva ze sedmi členů výboru. Schleier bez ohledu na výsledek tohoto hlasování předložil návrh členské schůzi a ta ho nezařadila ani na program jednání. Abych se vyhnul dalšímu, přešel jsem do druhé ZO KSČM v Mimoni, ve které byla i moje manželka.

Bohužel vývoj v KSČM se měnil – posilovala moc vyšších funkcionářů a mizela práva členů. Protože jsem jezdil do Prahy na některé teoretické záležitosti a také na schůze novinářů, požádal jsem při jedné své takové návštěvě jednu pražskou ZO KSČM o přijetí a stalo se s platností od 1. 10. 2013. Právě včas. Někdy kolem 20. listopadu 2013 jsem dostal písemné sdělení, že mi krajský výbor v Liberci 6. 11. 2013 zrušil členství v KSČM. Protože jsem k tomu datu byl členem ZO mimo Liberecký kraj, usnesení nenabylo platnosti, i když potom Lysáková nějaký čas požadovala po V. Větrovcovi, aby mi odebral členskou legitimaci. I moje nová ZO se stala terčem nátlaku směrem na zrušení mého členství z nejvyšších míst KSČM. Ale nebyl důvod a stateční funkcionáři tlaku odolávali. Dokonce mě na své výroční členské schůzi zvolili revizorem své ZO KSČM (kontrola hospodaření).

KSČM se v těch letech změnila. Ztratila svůj komunistický charakter a její vedoucí funkcionáři dávali viditelně přednost svým osobním zájmům nad zájmy kolektivními. Kritické připomínky přibývaly, ale bez účinku.  Pro mě, jako řadu dalších, byl poslední nadějí sjezd a možnost změny vedení strany. To se nestalo. Proto jsem k 1. 6. 2016 přerušil své členství v KSČM, oznámil jsem to své ZO KSČM a přestal jsem platit členské příspěvky. Od té doby se angažuji už jen ve spolcích, jako jsou ČSBS, KČP, ČsOL a v novinářské činnosti. Stýkám se i nadále se všemi slušnými lidmi, bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou členy KSČM. 23. rok vydávám měsíčník Severočeská pravda, který je obecně kladně hodnocen a k tomu příslušné stránky www.severoceskapravda.cz.

V únoru 2017 jsem byl osloven lidmi z Aliance národních sil a požádán o spolupráci Severočeské pravdy s jejich hnutím. Poprvé jsme se sešli 16. 3. 2017, když jsem byl v Praze na schůzi novinářů.

Seznámili mě s jejich programem, který je podle mého názoru bezkonkurenčně nejlepší, stručný, jasný a postihující všechny zásadní problémy společnosti v ČR. Požádali mě o pomoc při sestavení kandidátky ANS v Libereckém kraji. Úlohu lídra jsem odmítl. Mám už své roky a mantinely možností.

Kandidátku jsme sestavili v počtu 17 – tedy plnou. Bohužel některé věci šly pomaleji, než bylo třeba a objevily se nové byrokratické překážky. Z těch důvodů se nepodařilo včas zaregistrovat Alianci národních sil – hnutí, které v té době zahrnovalo asi 17 subjektů – malých stran a spolků, které se shodly na programu uvedeném nyní i na titulní straně SP 10/2017. Pokud chtěla ANS kandidovat zbyla jí jediná možnost: kandidovat pod firmou některého ze subjektů, které sdružuje, který má registraci a ostatní náležitosti v pořádku. K tomu byla vybrána po vzájemné dohodě Česká strana národně sociální.  Proto nás 17 kandidátů kandiduje na kandidátce ČSNS, když ani jeden z nás není členem ČSNS, všichni jsme navrženi ANS a všichni jsme bez politické příslušnosti – nikdo z nás není členem žádné politické strany. Tak je to vážený příteli s onou výměnou partají, jak to podle Tebe možná vypadalo.

Jestliže mě řada lidí považuje stále za komunistu, je to v pořádku a těší mě to. Nezměnil jsem se a snažím se stále chovat stále tak, jak mě vychovali moji rodiče – komunisti. Nejsem členem komunistické strany, a to hlavně proto, že skutečná komunistická strana na území ČR neexistuje.

V Mimoni dne 17. 10. 2017, Miroslav Starý  

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473