NĚCO O NÁS A RUSKU (2)

Jiří Voskovec a Jan Werich se po návštěvě Treťjakova v Praze v roce 1930 rozhodli poslat mu zvukový dopis a nahráli na gramofonovou desku tento rozhovor:

vw 2

„Voskovec: Prosím vás pane, já už jsem vás takovou dobu neviděl. Vy jste cestoval?

Werich: Jo, já jsem byl v Rusku.

V: Vy jste byl, s odpuštěním, v Rusku?

W: Jo.

V: Prosím vás, co mi řeknete? Já visím na vašich rtech. Objektivní pravdu bych potřeboval vědět.

W: Objektivní pravdu?

V: Jak to tam vypadá?

W. Z který vy jste strany? Já abych věděl, co mám říkat, víte?

V: Dovolte, přeci jsem váš člověk.

W: No to já ještě ale nevím kterej.

V: Jak bych to řek. No, potřeboval bych vědět to nejhorší.

W: Á Slovan. Tak to vám posloužím. No je to tam hnusný, je to tam hrozný. Co vám mám povídat.

V: Bída, hlad?

W: Ale horší než bída, horší než hlad. Přetvářka, faleš, přetvářka, lež. Malý děti, ty nevinný malý děti, červený, vypasený, dobře živený. Lidi dobře živený, mladý holky, cec…. krásný vyvinutý a to všecko jen proto, aby se zdálo, že tam není hlad.

V: Prosím. Tak voni ten podvod na ty cizince ženou tak daleko, že aby se zdálo, že je tam blahobyt, voni snad nakonec dají tomu obyvatelstvu najíst.

W: Ovšem. Ale já jsem to prokouk. Já jsem tam přijel, vidím jídlo, vidím tady tlustý zdravý vyjedený lidi. Povídám si: Pozor, pozor!

V: To nebude samo sebou.

W: A taky to není. Je to vod jídla. Víte? Prosím vás a von si tam nikdo nemůže odpočinout, vůbec.

V: Já jsem slyšel, že prej vůbec nezaměstnanost netrpěj. Tady budeš pracovat, pane, pracovat, a dostaneš za to svoje peníze!

W: No teror, teror! No lidi by se rádi zasebevraždili, ale nesměj.

V: Jsem slyšel, že prej se tam tlačej úplný fronty u věží. Chtěj se střemhlav vrhnout do propasti, učinit všemu konec. Voni to nedovolej. Když letí dolů, tak mu přidělaj padák.

W: To by vás dožralo – ten padák se votevře, pane. Voni nenechaj ani nějakýho ředitele si přivydělat postraně, že by moh dodávat padáky, který se nevotevřou. Dyť tam snad fungujou i plynový masky. Ale já bych neztrácel hlavu, já myslím, že přeci jenom optimisticky na to …

V: Jo, jo, jo. Nesmí se ztrácet hlava, pane. Já doufám, že se všechno v lepší vobrátí, a že ten lid se tam probudí a ten blahobyt ze sebe setřese.

W: Já taky doufám. Přeci jenom optimismus, víte, optimismus, dyť voni ti lidi, a přeci jenom… tam snad možná zas přijde nějakej car, zase se to všecko zanedbá, jak to bejvalo a zas to bude naše bratrská slovanská země. Zdrávstvujtě továryš Treťjakov!

V: Zdrávstvujtě!

W: Zdrávstvujtě! To pozdrav z Prahy vám posíláme.“

(Doslovný přepis z fonozáznamu - gramofonové desky.)

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473