K 100. VÝROČÍ VŘSR

100 LET OD VELKÉ ŘÍJMOVÉ SOCIALISTICKÉ REVOLUCE

kohlik„Drazí soudruzi, jako poslanec v Evropském parlamentu jsem členem frakce GUE-NGL, členem KSČM jsem více než 40 let. Co potřebují sjednocené síly levice? Atraktivní program, sjednocení a spolupráci řadových členů stran.

Nyní Vám přečtu program jedné levicové, mezinárodní strany:

1. Vyvlastnění pozemkového majetku a použití pozemkové renty na výdaje státu.
2. Silně progresívní daň.
3. Zrušení dědického práva.
4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů.
5. Soustřední úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem.
6. Soustředění veškeré dopravy v rukou státu.
7. Zvýšení počtu státních továren, výrobních nástrojů, získávání nové orné půdy a meliorace pozemků podle společného plánu.
8. Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zejména pro zemědělství.
9. Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem
10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dnešní podobě. Spojení výchovy s materiální výrobou

          Víte, kdo tento program napsal? Já vám to prozradím. Těchto 10 bodů naleznete v manifestu komunistické strany (Komunistickém manifestu), který napsal K. Marx v Londýně, v roce 1848. Tento program je, v podstatě dodnes, programem všech skutečně levicových stran světa.

Nyní několik poznámek, jaké kroky jsem já osobně, ke spolupráci na nejvyšší úrovni a ke spolupráci členské základny jednotlivých stran, podnikl. Zúčastnil jsem se všech kongresů ELS počínaje Římem a konče loňským 5. kongresem v Berlíně. Na kongrese v Paříži jsem přesvědčil delegáty o nutnosti volby jednoho z místopředsedů z levicové strany východní Evropy. Tehdy se jím stal Grigorij Petrenko, předseda KS Moldávie.

Pokud jde o spolupráci členské základy, v rámci stálého fóra evropské levice regionů, jehož jsem od roku 2000 mluvčím, sdružuje levicové síly ČR, různých částí Německa a Slovenska, snažíme se také spolupracovat s levicí Polska, Francie a Španělska. Spojuje nás všechny společný program, který ve stručnosti dnes formulujeme ve dvou bodech. Boj za mír- konflikty je nutno řešit jednáním a sociální věci v nejširším slova smyslu. Mezinárodní sjednocení skutečné levice je o to důležitější, že ti nejbohatší lidé světa již sjednoceni jsou. 62 rodin vlastní více bohatství než nejchudší polovina lidstva. Je tedy nejvyšší čas sjednotit se ke společné akci.“

Takový byl, samozřejmě přednesen v ruštině, můj příspěvek na konferenci k 100. výročí ruské revoluce, pořádané stranou Spravedlivé Rusko v ruském Petrohradu.

Vlastní konference se konala v Tauridském paláci. Ten byl sídlem Dumy v letech 1906 – 1917, a to ve čtyřech volebních obdobích. První Dumu car rozpustil po 72 dnech, druhou po 40 dnech a teprve třetí zasedala celých 5 let. Čtvrtá byla rozpuštěna po revoluci v roce 1917. Dnes sídlí v rekonstruovaném paláci parlamentní shromáždění Společenství nezávislých států, tedy zemí bývalého SSSR bez baltských států.

V předvečer mezinárodní konference se účastníci z řady zemí sešli v hotelu St. Petersburg ke společné večeři a přivítání. Alexandr Romanovič z vedení strany Spravedlivé Rusko mj. u přivítání uvedl, že dnes již krvavé revoluce nechceme a že – pokud by zůstalo vše v rukou Kerenského, bylo by v Rusku lépe. Opáčil jsem, že my revoluci chceme a že systémová změna může být bez krveprolití.

          Po dvouhodinové exkursi a registraci účastníků předseda strany Sergej Mironov přednesl úvodní zdravici, v níž zaznělo, že 100 let od revoluce je dobré výročí ke zhodnocení kladů i záporů a nyní nechceme další revoluce. Pak se střídali řečníci, jako první, zástupce ministerstva zahraničních věcí deklaroval mírovou politiku Ruska. Řečníci z Ruska vytrvale tvrdili, že by bývalo bylo lepší, kdyby Kerenského vláda nebyla svržena VŘSR. Vše obaleno různými piruetami profesorů z institutů. Praktičtí politici strany nic podobného neřekli. V úvodním bloku vystoupilo celkem 14 řečníků. Ze zahraničních stran byli kromě KSČM pozváni (a přijeli) die Linke (Andrej Hunko), Syriza (Bournous Johannis) a zástupci soc. dem. stran z Moldavy, Litvy, Bulharska a Kyrgyzstánu. Na program a jeho prosazování v parlamentní praxi kromě mne zaměřili svůj příspěvek Oleg Nilov a Elena Dropenko (oba poslanci Dumy).

          V dalším programu – po obědě formou bufetu ve vedlejším sále a několika rozhovorech s novináři (rusky a anglicky), konference pokračovala dvěma „sekcemi“. První s názvem „Politické poučení z Ruské revoluce 1917“. Od radikalismu a konfrontace k sociální solidaritě. Konfliktní potenciál současného světa. Problémy sociální nerovnosti a spravedlnosti. Sociální myšlenkypracujících lidí a globální ekonomika. Druhá sekce měla téma „Parlamentarismus jako základ politického dialogu v současném světě“. Politická transformace v kontextu současné informační války a konfliktů. Mezinárodní levicové hnutí a současné globální výzvy.

          Zaznělo zde opět dvakrát konstatování, že by Rusku bylo lépe, kdyby zůstal u moci Kerenský a nebyla VŘSR. V jiném příspěvku nám jeho autor sdělil, že těsně před likvidací SSSR, v referendu 76% hlasujících bylo pro zachování společného státu. Navíc dnes 64% respondentů v Rusku říká: Za socialismu bylo lépe.

          Z celé této skupiny příspěvků vybočovali Srdjic Trifkovič svým historickým exkursem doby před revolucí v Rusku počátku 20. století a Oleg Bondarenko, jeden z organizátorů příjezdu zahraničních účastníků, svými praktickými poznámkami

          Po konferenci byla připravena exkurse do Jusupovského paláce. Prostory jsou pečlivě restaurovány a divadlo patří mezi největší svého druhu. Dodnes se zde pořádají představení. Průvodkyně v závěru hororově líčila zavraždění Rasputina ve sklepních prostorách v roce 1917. Večeře účastníků konference se odehrála naproti Petropavlovské pevnosti v restauraci Koljuška. Ani při této příležitosti jsem si při přípitku neodpustil zdůraznit nutnost revoluce, nejlépe nekrvavé.

          Poslední den ráno jsem vyběhl do centra města, Lintějnyj a Něvskij prospekt, Milionářská ulička, nábřeží Něvy. Zavzpomínal jsem na studentská léta, jak jsem, po čtvrtém ročníku VŠCHT, byl ve skupině studentů, kteří jeli do SSSR na brigádu. Stavěli jsme garáže v Leningradě Na Něvském prospektu, tedy na té „nej“ ulici se tehdy hodně „rekonstruovaly“ domy. Čelní stěna zůstala (šlo o fasádu) a za ní se postavil moderní dům. Takových staveb zde tehdy bylo několik. Dnes už je vše dostavěno. Petrohrad má na obvodu spoustu věžákových sídlišť a Něvský prospekt i paláce a kláštery a kostely jsou krásně opravené, Admiralita i Petropavlovská pevnost se pyšní pozlacenými vysokými bodci a na Auroře je vidět vojáky.

aurora

 Tedy vše, jak má být.

Jaromír Kohlíček

(Publikováno: Severočeská pravda č. 7/2017)

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473