ZAUJALO NÁS NA OLOMOUCKÉM SNĚMU

Lukáš Kolarčík nikoliv poprvé a oprávněně kritizoval vedení KSČM, které se ani zdaleka nechová jako vedení strany, která by měla být nejpokrokovější, na čele úsilí o pokrok nebo být jeho jedním ze základních kamenů pokrokového hnutí, ne-li tím nejzákladnějším. KSČM se nechová v podstatě nijak. V závěru vystoupení řekl, že i KČP se musí na rozcestí rozhodnout, zda půjde nelehkou cestou razantního a nekompromisního prosazování vlastenectví, hájení národní identity, boje za mír nebo půjde lehčí cestou, blíže představám současných„mocných“, kde se mu dostane více slyšení a „uznání“. Popřál KČP, aby si vybral první možnost. 

Za KSČM vystoupil pan Dolejš. Dovolím si říci, že mě vůbec netěšilo, že právě tento člověk tu zastupoval stranu, které jsem členem. Byl jsem jedním z těch, kteří navrhovali před několika lety jeho odvolání z funkce místopředsedy ÚV KSČM. Nicméně to odpovídá tragickému vývoji ve vedení KSČM. Své vystoupení uvedl ve třech bodech, z nichž hned prvý jsem nepochopil. Zněl asi takto: „Politické strany by si měly uvědomit, jak je důležité komunikovat s občany.“ Proč to řekl, mi je záhadou. Ze svých zkušeností vím, že s občany komunikují prostí členové KSČM. Poněkud horší to už je s některými funkcionáři, a to už i u nás na Českolipsku. Ne, že by byli němí či nemluvní, ale jeden si nemůže být jist, čemu od některých z nich může věřit. Lež a přetvářka jsou nakažlivé choroby, zejména v prostředí, ve kterém se „vyplácí“. Pokud se týká užšího vedení KSČM, kam patří i pan Dolejš, tak to nekomunikuje ani s těmi občany, kteří jsou členy KSČM. Naopak šíří se přehlížení, zupáctví, podpora lumpů a likvidační „umravňování“ čestných a poctivých. V takových „nových“ metodách našel zalíbení zejména sám pan předseda a úspěšně tak konkuruje představitelům jiných podvodných subjektů, které si říkají politické strany. Pana Dolejše jsem nepochopil, protože zamést před svým prahem a vyčistit svůj „chlév“ by měla KSČM více než kdo jiný. Dělat ze sebe, že jsem lepší než jiní a být stejný, znamená být ještě horším než ostatní. Vystoupení místopředsedy NR KČP z našeho kraje uvádíme v doslovném znění: „…Komunisté patřili vždy k nejlepším vlastencům a internacionalistům v Československu a jistě si přejeme, aby tato vlastnost komunistů s hlubokými kořeny v historii pokračovala i po postupném a zrádcovském zlikvidování Československa. Proto je komunistická strana naším nejbližším spojencem ze strany levicového spektra společnosti a naše dokumenty a činnost to potvrzují. Jsme každý suverénním subjektem při vzájemném respektování odlišností. Považuji za zvláště důležité v zájmu komunistické strany i KČP se ve svém diskusním příspěvku zmínit o závažné záležitosti a hledat zde na tomto reprezentativním shromáždění projev kategorického odmítnutí. Protože osoby, kterých se to týká, nejsou zde přítomné, nebudu je jmenovat. Budete-li mít však zájem, tak z obsahu lehce odvodíte jejich jména i funkce. Jsem z Libereckého kraje a cítím povinnost zde před tímto shromážděním uvést některé zlovolné a veřejně vyslovované dezinformace na pravou míru. Rozhodně si nemyslím, že je šíří komunisté. Mohou to být jen ti, kteří se za ně považují v upoceném strachu o ztrátu získaných prebend. Rozšiřování Hraničáře, zejména v Liberci, je odmítané a dokonce zakazované. Dne 29. ledna letošního roku v úvodní části zprávy o činnosti krajské organizace KSČM Liberecka zazněla slova těžce poškozující samotnou stranu a zejména Klub českého pohraničí. A právě proto, že se to týká KČP je na místě vás o tom informovat. V přednášené zprávě bylo konstatováno. Cituji: „Poté, co se nepodařilo pravici rozložit KSČM zvenčí, jsou podnikány pokusy stranu rozložit zevnitř za pomoci Klubu českého pohraničí.“ Konec citátu. Nejodpornější na tom je ověřená skutečnost, že takto mluví lidé, kteří se neštítili nechat se doprovázet jako členové delegace Liberce do Augsburgu v roce 2011 libereckým dětským souborem Severáček, který tam zahajoval svým, vystoupením sjezd revanšistické organizace Sudetendeutschen Landsmanschaft. Doufám, že všichni, jak jsme zde přítomni, taková prohlášení kategoricky odmítáme jako nebezpečně škodlivá pro komunistickou stranu jako takovou, i pro KČP. Děkuji vám za pozornost.“ (Velký aplaus.) Druhého dne se projednávaly, nebo spíš jen konstatovaly navržené změny ve stanovách bez většího zdůvodnění. Upřímně řečeno bych byl měl připomínku i pozměňovací návrh. Ovšem projednávat jakoukoliv změnu na takto početném shromáždění dost dobře nejde. Nebo jde, ale už předem bez šance na úspěch. To lze na nějakých přípravných schůzkách v menších počtech. Připomínku tak uplatním na nejbližším zasedání krajské rady, které jsem členem. Poněkud mě překvapil a nejen mě i způsob voleb. Byly zvoleny: 56i-členná Národní rada KČP, ve které má náš Liberecký kraj 4 zástupce. 6i-členná Ústřední kontrolní komise KČP a 7i-členná Rozhodčí komise KČP, ve kterých náš kraj není zastoupen. Poněkud mě mrzelo, že své předsedy si všechny 3 orgány volily mimo shromáždění, kromě toho, že jsme ani nevěděli, kdo na funkce předsedů či místopředsedů kandiduje. Alespoň my, v liberecké delegaci jsme to nevěděli. Tudíž jsme nemohli ani čtyřem našim členům říci, koho bychom chtěli nebo nechtěli. V kontextu toho jsem potom dost dobře nechápal některé diskutující, kteří vyjadřovali podporu konkrétní osobě, když my jsme ani nevěděli, zda kandiduje. Kromě toho já osobně nemám rád, když,třeba i mylně vzniká dojem, že nějaká funkce je na doživotí. Nejsem si ani jist, zda někteří volení zvážili, že volba je na další 4 roky. Národní rada si zvolila předsedu a 6 místopředsedů, obě komise předsedu a místopředsedu. Tak to jsou dle mého soudu drobné kosmetické vady na jinak skvělé akci, o kterých si popovídáme v užším kruhu u nás na Liberecku. Tak jako tak, akce to byla skvělá. Souzněním a vlasteneckým ctěním všech jejich účastníků. Každý jsme se tu navzájem setkali s celou řadou přátel, což je vždycky velmi milé, příjemné a v daném případě to účastníkům přidá dávku optimismu a nové energie do další práce. A o to snad šlo především. Na IX. Národním sněmu bylo přijato Provolání KČP k občanům ČR. Doslovný text přineseme zítra - 20. 8. 2014.

 

Severočeská PRAVDA
Vydává Miroslav Starý, IČO: 62732021, E-mail: stary_m@volny.cz
Adresa redakce: Mimoň IV., Letná 207; telefon 606590473